Mónica Afonso - Cesty po Fryštáku
Mónica José Vidal Afonso je mladá Portugalka, jež se ve školním roce 2013/2014 rozhodla stát dobrovolnicí (v rámci projektu Evropské dobrovolné služby) a podpořit svým osobním vkladem zejména dvě fryštácké instituce věnující se mládeži: DIS-klub i spolek Fair Play. Při svém pobytu v našem městě napsala šest básní o Fryštáku, o pocitech z Fryštáku – o nás v ní, o sobě v nás. Toto zrcadlo svázala do sbírky, již nazvala Cesty po Fryštáku a věnovala Vaší knihovně. Básně jsou uváděny jak v původním anglickém znění, tak i v překladu pořízeném Danou Hradilovou.
The immensity
The immensity of waters
Running through infinity,
Eternal mirage trees standing still
And wild grass inside openness
Sing echoes of invisible birds.
Afternoon is falling
As Autumn speaks to ears
Of paths riding in wheels,
The immensity
Lost in all sorts of green.
Nesmírnost
Nesmírnost vodstva
protékající skrz nekonečno,
věčný přelud, stromy stojící v klidu
A divoká tráva uvnitř otevřenosti
zpívá ozvěny neviditelných ptáků.
Odpoledne padá
když podzim k uším hovoří
pěšinou rozježděnou pod koly,
Nesmírnost
ztracena ve všech druzích zeleně.
The wheels of life
Pigeons diving into the shores
Looking for grains
But grains they will never find,
As we watch the wheels of Life
Slowing turning the corner of the road.
Sheep grazing in great squares
Looking for grass
But grass they will never find,
As we watch the wheels of Life
Slowing turning the corner of the road.
The men sold the world
Looking for light
But light they will never find,
As we watch the wheels of Life
Slowing turning the corner of the road.
Kola života
Holubi potápějící se do břehů
zrní hledají.
Však zrní nikdy nenajdou
Když sledujeme kola života
pomalu otáčející roh cesty.
Ovce pasoucí se ve velkých čtvercích
trávu hledají.
Však trávu nikdy nenajdou
Když sledujeme kola života
pomalu otáčející roh cesty.
Lidé prodali svět
Světlo hledají.
Však světlo nikdy nenajdou
Když sledujeme kola života
pomalu otáčející roh cesty.
Dedicated to Lad´a (Salesian)
The flame covers the time,
Growing like a red wave,
Immense in a sea of eternity
That happens when
The man is burning paper.
This impetuous and living flame
Lasts in liberty when
The man is burning paper,
Releasing him free
And luminous.
Ah, the moment is nothing
But infinite when
The man is burning paper!
Věnováno Laďovi (salesián)
Ten plamen, co přikrývá čas,
roste jak rudá vlna,
nesmírný je v moři věčnosti.
To stává se, když
muž pálí papír.
Ten plamen prudký, plný života
přetrvá ve svobodě, když
muž pálí papír,
a to jej činí svobodným
a jasným
Ach, okamžik je ničím,
ale nekonečnem, když
muž pálí papír!
***
And the old woman was there,
Waiting for the bus to come.
Her look was into the horizon,
Nothing moved her.
Drifting between past and present,
There she was:
The past stained her face,
The present marked her body.
She was anonymous in all her form.
***
A ta stará paní tam byla,
Čekající na svůj autobus.
Dívala se na obzor,
Nic ji nerušilo.
Unášena minulostí a přítomností,
Tam stála:
Minulost poskvrnila její tvář,
Přítomnost poznamenala její tělo.
Byla anonymní v každé své podobě.
Oddness in O.
Time stands still for O.,
The absurd as a light touching the eyes,
A flood with no place to invade,
The air holding our nothing,
The word fading away in eternity.
Time stands still for O.,
He is not waiting for anything,
The melancholy wandering itself.
Podivnost v O.
Čas v klidu stojí v O.,
Absurdní jako světlo dotýkající se očí,
Záplava nemající místo k vylití,
Vzduch držící naše vzduchoprázdno,
Slovo pomalu se vytrácející do věčnosti.
Čas v klidu stojí v O.
na nic nečeká,
potulující se Melancholie.
Orders and circles
Orders and circles
Are the frames of portraits,
Stories of paintings,
Some limited editions
That you use to speak of.
But the smell of your skin
Has no orders neither circles,
It is a blurry and profound colour
Slowing filling the word
Love.
And the freedom of loving you
Is like wide open space with
No orders,
No circles.
Only love.
Řády a kruhy
Řády a kruhy
jsou rámy portrétů
příběhy maleb,
jakési limitované edice,
které jsi zvyklý se zříci.
Ale vůně tvé kůže
nemá ani řády ani kruhy,
je to rozmazaná a pronikavá barva
pomalu naplňující slovo
Láska.
A svoboda milovat tě
je jako široce otevřený prostor
s žádnými řády,
žádnými kruhy.
Je to pouze Láska.
