Zastavení v Z/zahradě

Žaluzie si řekly o slovo. Měly zálusk na poslední tabulky světla, které podřimovaly někde v povětří. Na pultu čekal monitor, sáčky s písmenky a řeřicha. Proměna v Z/zahradu mohla začít.

Jiří Trnka kdysi popsal a výtvarně protkal jednu údivuhodnou Zahradu a v ní se odvíjející dobrodružství party kluků. Tato Zahrada se nám stala východem slunce nápadů.

Klika cvakla. Zrezivělá branka zaskřípěla / zvonek nad dveřmi zacinkal. Dovnitř se silou vlastní vůle dopravilo několik druhů ovoce a zeleniny o celkovém počtu třiadvacet účastník (že ano, Abyrlev? ;-) Pohled všech byl nejprve nasměrován na kaligrafii, která jako starobylé stromy nastiňuje ducha naší knihovny. Dokáže ten nápis někdo z přítomných přečíst? Ne? Rádi jej odtajníme: Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse. Vytahuji z kapsy drobnou knížku. Je to sbírka Divoké keře. Otvírám ji a vstupujeme do Zahrady!

Nejprve je nutný úvod. Koho můžeme v Zahradě potkat a jak se tam ocitl? Příhodným návodcem je nám první díl Pojarova animovaného zpracování. Seznamujeme se s pánem, který nechtěl být sám a měl rád malá milá zvířata. V duchu žertujeme s malinkou rybičkou/ rybkou/ rybou/velrybou, jezevčíčky/kokry/bernardýny/slony a rozplýváme se nad koťátkem a útočištěm všech, Zahradou.

Velryba Abyrlev měla ráda slovní pohrávání. Nejraději si v tomto ohledu smlsla na čtení pozpátku. Proč by jí tedy děti tímto způsobem nenapsaly a nepřečetly nějaký vzkaz? Písmenka ze šestera sáčků samou radostí vyskákala a čekala, koho budou mít za souseda... Vzkazy milého ladění velrybu přivedly do usměvava. Nepochybovali jsme o tom, že si zeleninovo-ovocné účastnictvo (Mrkvičky, Jahody aj.) zcela místně vysloužilo první nápovědu-číslici.

Zahrady mohou být přívětivým místem odpočinku, oko i nitro osvěžujícím útočištěm. Jiné mohou nabízet svou schopnost přetvářet semínka ve výpěstky. Pusťme se proto do díla! Přeřeknutím mylně předložené „sázení“ odvál větřík „výsevu“ (děkujeme paní učitelko ;-) a řeřicha i dvě výbavičky k výsevu očekávala ruce, jež si vědí rady. Věděly a věděly - skupiny bylo možno zhlédnout při činu dvě. A proto i nápověda dvě neměla důvod otálet. Mimochodem, snad ve třídě obě vaničky nabídnou hojnou sklizeň!

Zahradní pěšiny jsou spletité a skotačivé.

Odbočka vpravo. Co když řeřicha vykoukne? Co s ní? Kdo sní? Někdo se najde, neobávejte se. Je namístě sestavit recept. Takový, jemuž ani sny řeřichy nebudou stačit. Pavučina? Sem s ní. Vlídný pohled? Jakbysmet.

Odbočka vlevo. Kdo v zahradě pobývá, víme. Kde ale přesně ta místa najdeme? Stačí jen vzít tužku a...

Času ovšem není mnoho. Děti po několika tazích a slovech dostávají také třetí nápovědu. Opět jednu číslici.

V ruce máme: 6 nebo 9, 4 a 3. V Zahradě roste strom, který by za pár let nemusel dávat tolik ovoce, pro kolik je nadán. Musíme jej prořezat (nebo zatím spíše prostříhat)! Jejda, setmělo se... Je třeba vzít baterky a najít správnou knihu. Pomůže nám k tomu správná kombinace čísel, která máme po ruce. Dvě dvojice děvčat. Hledají, ohýnek knihy se rozzařuje, je ovšem přehlédnut. Zkusí to hoši. Budou úspěšní?

Jsou. Povedlo se! Stromek si užívá započatého sestřihu. Ale branka nelení a přivírá se. I taková Zahrada má právo na spánek. Vše při něm nabere síly a vnitřní i vnější barevnosti. Děti s paními učitelkami tak tak proklouznou. Zastavení v zahradě o Noci s Andersenem právě skončilo.

A něco po půl desáté na základce dovětek několika více vět. Zařádil si Darebák David a byly u toho děti uložené k spánku, paní Markéta Čepická, baterky a já. Pak už by jen někdy v hloubi noci Hajaja a nadcházející sobotní ráno (a poslední březnové) mohli vyprávět...

Děkujeme paním učitelkám za otevřená vrátka - rádi jsme se připojili - i za to, že se do tohoto nočního dobrodružství pustily, na takové události se rádo vzpomíná!

Foto: Jan Krčma