Z deníku knihovníka aneb Nejen o akcích knihovny

Druhý říjnový týden si vysloužil dvojí označení – stal se Týdnem sociálních služeb, ale i Týdnem fryštácké knihovny. Momentem, kdy se obě sedmidenní setkala, se stalo hned pondělí 8. října. V nové hasičské zbrojnici jsme měli možnost zúčastnit se přednášky pořádané oběma subjekty. Nesla název „Jak se žije našim uživatelům“ a zhostila se jí paní Nikola Štěrbová, vrchní sestra příspěvkové organizace Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením, ve Fryštáku známé pod dřívějším jménem Hrádek. Kdo byl účasten (a je velká škoda, že to byli pouze lidé spjatí s Hrádkem), mohl nahlédnout, jak důležitý je osobní přístup, a dozvěděl se také o šíři aktivit, jimž se klienti této významné fryštácké instituce věnují. A také mohl ochutnat výborné mlsy, které si pro přednášku zaměstnanci i klienti Hrádku připravili. Děkujeme všem zaměstnancům i klientům Hrádku, kteří se na pečlivé přípravě setkání podíleli, a samozřejmě také panu Lubomíru Richterovi, správci hasičské zbrojnice, za tradičně vstřícný přístup.

Páteční podzimní kino (12. října), jímž Hrádek uzavřel svůj Týden, jsem si nemohl nechat ujít. Jednak se pouštělo venku, jednak měl být na místě vozík s kávou. Obojí se splnilo, káva byla lahodná a opět k ní bylo možné dát si výše zmiňované domácí pochoutky. Navíc jste se mohli potkat s klienty, se kterými se v našem městě míjíte, v jejich domácím prostředí. Přívětivá akce.

S týdenním odstupem v knihovně zprostředkovala paní Alexandra Mikušková přístup, jenž má za cíl ulehčit světu od mnohdy nesmyslné obalové zátěže (není zcela neobvyklé, když se setkáte s výrobkem, který je vložen ve dvou různých obalech). Díky její důkladně připravené přednášce o bezobalovém nakupování a zlínském obchodě Bezobaláč jste mohli zjistit, že ze stávajícího enormního plastového závalu je možno ubrat. Stačí třeba jen „objevit“, že na pečivo nemusíte pokaždé používat nový mikrotenový sáček, ale naopak můžete nakupovat do sáčku papírového nebo toho, který si doma ušijete z plátna či staré záclony, případně se při pořizování masa můžete vrátit k voskovanému pláténku. Děkujeme za to. Spolupráci jsme navázali a máme v plánu pokračovat.

Středa 24. října byla pro knihovnu velkým dnem. Nejprve byla na řadě přednáška v Domově pro seniory Lukov, kam se vydávám moc rád. Jeho klienti jsou pozornost si zasluhujícím, trpělivým a vděčným publikem. Poprvé jsem tam měl možnost představit osudy dvou obdivuhodných mužů, kteří ve svých životech obstáli, přestože byli jako mladí vrženi do víru 1. světové války – Čeňku Hanačíkovi a Rudolfu Dlabajovi. Za inspiraci a podklady pro jejich dvojportrét děkuji paním Daně Konečné a Vlastě Ticháčkové, manželům Hanačíkovým, Juruškovým a Konečným a svému tatínkovi.

Odpoledne pak nadešla chvíle, na kterou jsme se připravovali hodně dlouho. Vždyť nadcházející akcí měly vyvrcholit sázecí snahy, jež při knihovně vyvíjíme od roku 2011. V tom roce jsme se 28. 10. zapojili do celorepublikového pokusu o rekord v sázení stromů, který pořádala Arnika. Oba stromky (habr a třešeň) i keř (brslen) byly vysazeny u trojsoší na Potokách. Dřeviny byly tehdy financovány Městem Fryšták a poprvé jsme navázali spolupráci s fryštáckými Vlaštovkami. Dne 7. 11. 2014 následovala výsadba třešňové aleje mezi Štípou a Velíkovou v rámci projektu Lopatka pro alej pořádaného Arnikou, do kterého jsme se zapojili a u nějž jsme poprvé měli tu čest být svědky Vaší štědrosti – začali jsme prostředky na výsadbu získávat z výtěžku výprodeje vyřazených knih a knižních darů i dobrovolných finančních příspěvků. Díky Vám se knihovna stala patronem aleje. V roce 2015 jsme se spolkem Fryšták dětem uvítali dvě sakury – na hřištích před zdravotním střediskem a u Lepy. V dubnu o rok později jsme vysadili platan za radnicí (znovu byl u toho Fryšták dětem) a se ZUŠ Morava okrasného Leonarda da Hrušku znovu na hřišti u Lepy. V červnu 2017 jsme s dětmi z MŠ Fryšták u školky usadili červený javor. Letošní květen pak v oblasti sázení přinesl spolupráci přespolní – měli jsme tu čest podílet se s dětmi z MŠ Lukov a Knihovnou obce Lukov na vysazení Lípy svobody před obecním úřadem v Lukově.

Bylo na co navazovat. Mnozí z nás mají stále v paměti majestátní lípu, která do roku 2010 představovala přirozený středobod fryštáckého náměstí. Díky záznamu z Pamětní knihy městečka Fryštáku (založené roku 1927), který najdete u tohoto článku, můžeme společně odhalit tajemství jejího původu.

Letošní výročí vzniku Československé republiky přineslo celou sérii výsadeb lip – stromů naší zemi a včelám milých. V září byla u pomníku padlým usazena Lípa přátelství, 24. října jsme s Vámi v Dolní Vsi mezi hřištěm a Lepou mohli přivítat Lípu svobody a o týden později (také v Dolní Vsi) Fryšták obohatily dvě Lípy republiky.

Vraťme se k našemu sázení. Pro tuto příležitost jsme se pořadatelsky rozrostli, a to o instituci stromům vskutku nejbližší – Skautské oddíly Fryšták. Spolupořadateli se tedy staly instituce čtyři – kromě knihovny a skautů ještě ZUŠ Morava a náš tradiční souputník Fryšták dětem. Finanční základ sbírky na lípu vytvořil po své přednášce pan Vladimír Kořen, který byl jednou z osobností zaštiťujících celorepublikový projekt Stromy svobody, do nějž jsme se zapojili, a stal se také patronem fryštácké lípy. Sázecí zázemí nám vytvořili skvělí manželé Lenka a Jan Plškovi, kteří poskytli potřebné nářadí a pomůcky. Jan ještě nabídl odvoz lipky ze zahradnictví. Rádi jsme nabídky využili.

V brzkém odpoledni se hlavou honilo, co všechno musíme připravit. Mezitím osychal tisk z pamětního listu vytvořeného naší grafickou spolupracovnicí Markétou Dlouhou a proběhlo několik užitečných telefonátů – mimochodem díky nápadu ředitele ZUŠ Morava pana Libora Mikla jsme nebyli unplugged, což se na toho dne větrném místě ukázalo jako klíčové.

Na místě lehce kolem ohlášeného začátku. Začínají se shromažďovat návštěvníci, hosté i organizátoři. Kapela ZUŠ Morava ve velkolepém obsazení, skautky a skauti v krojích s připravenými vlajkami (vždyť to je symbolická spojitost se vznikem republiky, kdy skauti hráli roli záskoku v transformujícím se poštovnictví), výtvarnice Lenka Truhlářová s materiály připravenými na nadcházející tvoření, na stole várnice s čajem od Lenky Plškové a také mufinky, jež vlaječkami vyzdobily její dcery Evička s Eliškou. Vše je v pořádku. Ještě několik organizačních vět s hudebníky, skauty a panem starostou a začínáme.

Žestě se zablýsknou a spouštějí znělou intrádu.

Tak hojná účast je zázrak. Připomínám důvod našeho setkání, představuji organizátory, poodkrývám tajemství výsadby lípy ve středu náměstí, zmiňuji historii výsadeb stromů při knihovně a návaznost na letošní lipovou linii. Namístě je také poděkování městu za dlouholetou vstřícnost při zmiňovaných sázeních – všechny výsadby totiž proběhly na jeho pozemcích. Slavnostní chvíle poté přináší projev fryštáckého starosty pana Lubomíra Doležela. Následně jsou představitelé institucí, s nimiž jsme kdy vysazovali, vyzváni k podpisu pamětního listu. Stojí na něm: „Lípa svobody usazená ke 100. výročí vzniku Československé republiky 1918–2018 / Pamětní list – srdce / Byli jsme u toho, když se 24. října 2018 na tomto místě vysadila Lípa svobody. Strom svobodný a plný lásky, určené lidem, ptactvu a hmyzu.“ Za Fryšták dětem přicházejí paní Renata Šafková a Michaela Nutilová, za Tai-či Fryšták paní Miroslava Končáková, za včelaře paní Jana Hrabíková, za skauty pan Bedřich Bělák, za ZUŠ Morava paní Lenka Truhlářová a pánové Libor Mikl a Petr Černoch, za Město Fryšták paní Veronika Kalafutová a pan Lubomír Doležel a za fryštáckou knihovnu pan Pavel Nášel. Pamětní list spolu s panem Bělákem a Světlanou Holešovskou na několikrát dostáváme do láhve s příliš úzkým hrdlem. Zazátkujeme a zkoušíme zakápnout včelím voskem. Větrní bratři nám to poněkud ztěžují, ale nakonec se vše daří. Láhev je vložena na dno vykopané jámy a konečně následuje sázení. V hlavní roli jsou děti – generace, která bude mít ve svých rukou mnohé. Bude to jejich lipka. Do práce se pouštějí se zaujetím a pečlivostí. Vrstvy zeminy i substrátu přibývají, k sázejícím se přidávají i pozvaní hosté. Tak. Stromek je, kde má být. Nastává chvíle, kdy můžeme uctít všechny, kdo stojí u počátků republiky i jejího demokratického vývoje. Skauti utvářejí čestnou stráž a kapela krásně hraje tu pravou skladbu – naši hymnu. A lipka jako by mávala svými zatím drobnými větévkami.

Ještě závlahovou mísu, mulč, omotat stromek jutovou páskou, přidat úvazek a vše je hotovo. Skauti, Lenka Truhlářová i Michaela Nutilová rozbíhají program pro děti, píší se přání právě vysazené lípě, podepisuje kopie pamětního listu a na kouscích plátna vykvétají pestré lipové listy. K tomu zvesela vyhrávají a zpívají členové kapely.

Všichni jsou pořádně profouknutí a prochladlí, ale vydrželi a svou přítomností i osobním přičiněním se stali těmi, kdo lípu přivítali. Stromek na závěr získává svou šerpu. Jsou na ní pestré listy lípy – symbolu svobody a stromu plného lásky.

Poděkování je široké, svým rozsahem ovšem zcela namístě, bez kohokoliv z níže uvedených by výsledku něco scházelo:

Všem, kdo na lipku finančně přispěli, přišli ji přivítat a podíleli se na umocnění slavnostní chvíle; Městu Fryšták za poskytnutá místa výsadeb v průběhu všech fryštáckých sázení; paním Veronice Kalafutové a Gabriele Najmanové a panu Lubomíru Doleželovi za osobní účast i podporu; pánům z TSF za následnou péči, již věnují vysazeným stromkům, a panu Miroslavu Dubovskému navíc za elektrické připojení; skautkám a skautům za obdivuhodnou otužilost, se kterou celé odpoledne ustáli, ač byli jen nalehko, podpoření důstojné chvíle i program, který si pro děti připravili;  mladým hudebnicím a hudebníkům vedeným pány Liborem Miklem a Petrem Černochem ze ZUŠ Morava, kteří celou slavnost svými tóny příjemně rozzářili; paní Lence Truhlářové za tu pravou šerpu a tvoření s dětmi; paní Michaele Nutilové za inspiraci, spolupráci na přípravě i průběhu; rodině Plškových za úžasnou podporu, zázemí i občerstvení; Markétě Dlouhé za nádherné grafické i knihařské zpracování pamětního listu i upomínkové lístky pro veřejnost; panu Pavlu Nášelovi za podporu i shovívavost při všech sázeních.

Foto: Michaela Nutilová