Vypečený závod Fryštákem

Byl jednou jeden David. Kromě toho, že měl odjakživa přehršle přehršlí energie, do stejné míry byl nápadný mnohostí nápadů. Pluly po vodě, rozpínaly se na souši (zejména na skalách, horách a všemožných cestách) a vůbec jim nebyly cizí prostory bez jakýchkoliv zdí, plůtků a ohrad (a nebraly při tom ohled na to, zda je soumrak, či úsvit).

David se na den střídání dvou roků rozhodl připravit pro své kamarády závod, jehož smyslem bylo prohlédnout si rubovou stranu trička místa, kde žijí. Atmosféra připomínala nález dosud opomíjené a konečně vnímané noční oblohy - objev, kam dohlédneš... Když tohle víte, nemůžete nad vším jen mávnout rukou. Natož pak nechat závod na další léta či generace zasutý někde v šuplíku.

Co takhle připravit jej pro děti z druhého stupně, které k nám do knihovny dlouhodobě přicházejí? Tohle mě nejdřív napadlo. Pak mi ale čím dál více rozsvěcovalo, jak by bylo skvělé, kdyby šlo o závod mezigenerační, jejž by se účastnily nejen děti, ale i jejich rodiče, prarodiče, dospělí kamarádi. Vždyť takto by každý z nich mohl prožít závod současně vícerýma očima! Nuže, jehly i nitě byly připraveny, teď už stačilo jen šít... Ještě velkou míru otevřenosti, aby si družstva účastníků mohla volit směry i sled úkolů podle libosti. Abyste většinu vyřešili, bylo třeba vyhledat jen jediné místo, mohli jste se ovšem nadát i takových, pro jejichž zdárné řešení stačilo „jen“ najít správného domorodce.

Ten pátek. Před dvacátou vítáme první příchozí družstvo. Je čtyřčlenné a volí název Pygmejové. Uvidíme, snad nebudou jediní... A jestliže ne, třeba i oni při závodě prokáží šikovnost, s níž se jejich jmenovci orientují (i když v pralese)... Brzy poté slyšíme chrastění těžké zbroje. Není divu: přichází trojice Rytířů od Lilie. Do 20.20 ještě přisupěl Zvěřinec, přikvačili Řízkovi, řádným varem zvenčí si prošli Kotlíci, kde se vzali, tu se vzali Šikulové (u jejichž jména jsem si dovolil podotknout, že správná volba leckdy pomůže dobýt i ta nejodolnější opevnění) a zamodral se i „tým“ nejmenší - jednočlenný - Šmoulové. Celkem před startem knihovna dýchá 52 nosními dírkami (počítám-li Davidovy a svoje).

Závod. Vítáme přítomné. Ta dvě slova zaznívají oumyslně megafonicky - pro strýčka Příhodu jsme se před akcí pojistili, ovšem tváří v čtyřiadvacet tváří je to legrační. Pak už si vystačí hlasivky rourou neposílené. Každé družstvo dostává mapu Fryštáku, pravidla, pracovní listy a odpovědní kartu. Dejv vyráží na fotolov. Mezitím v knihovně vypisuji pamětní listí a chystám diplom pro sběratele největšího množství bodů. Oblohou stále více prosakuje inkoust s tuší, dvaadvacátá patnáctá k sobě přitahuje vteřinovku, minutovku i hodinovku.

Šmoulové. Jsou tady jako první, a přestože neulovili všechny úkoly, rozhodli se vrátit do útulna svých chaloupek s řádným náskokem. Dostávají pamětní list a knížečku veršů Theodora Zamykala Aj to je boží dar a zakládátko (stejného se nadějí také další družstva vyjma první). V tuto chvíli ještě nevíme, nebudou-li nejúspěšnější, hlavní cena třeba čeká na ně...

Hranice vymezující čas, kdy je nutno dorazit, aby družstva nepřišla o body, běží tryskem naproti, a tak se dveře zákonitě rozzívají. Šikulové se ptají po knihách, ve kterých se Fryšták chomýtá, a zkoušejí lapat, co je třeba. Pygmejové jdou na věc od lesa - přinášejí list z habříka, podzimního vysazenečka, a pár desítek vteřin před limitem se pouštějí za pomoci encyklopedie stromů do určování. Vychází to :-) Kopýtka a tlapky Zvěřince skáčí za vrátka jen tak tak - s posledními tóny Odpočítávání cukrlátkových Europe. Ufff... Všichni to zvládli!

S Dejvem bedlivě počítáme body z odpovědních listů (raději dvakrát). Pořadí získává obrysy. Konečně se jej dobíráme a můžeme vyhlašovat!

Šmoulům škodí brzké ukončení, získávají 30 bodů.

Rytíři od Lilie na svých koních o dva dílky přeskakují hradby 40bodové hranice. Úctyhodný výkon. Je možné jej ještě více stupňovat?

Je. Zvěřinec má mnoho hrdel. Zařve-li zplna, je třeba dvou židlí. Čtyřiačtyřicítka.

Kotlíci dokazují spřízněnost s Vildou, jehož přezdívku neomylně zaznamenávají. Také proto šest a čtyřicet.

Ale pozor. Ani padesátka nepatří do kategorie nepolapitelných met! Řízkovi, jak se zdá, nasmažili dostatečně výživnou stravu a s pětkou a nulou pěkně zametají. Třetí místo.

Napínavé. Jediný bod k dobru! Schopnost s přehledem procházet křovinami pralesa otázek a úkolů prokazují Pygmejové. Končí druzí. Ale! Stačilo málo a mohli rozbalovat první cenu. Stačilo jen o několik stupňů posunout první iniciálu autora sochy svaté Kateřiny!

Trombita: Že by zapůsobilo to jméno? Opět jde o pouhý bod! Dvaapadesát. Pětice Šikulů úskalí Vypečeného závodu Fryštákem rozbíjí kladivem úctyhodné velikosti. Naše reakce nemůže být nikterak bezvýrazná: Předáváme jim skvělou knihu Dějiny udatného českého národa autorky Lucie Seifertové. Knihovna se vylaďuje k úsměvům. Šíří i délí se od Šikulů i nás kolem.

Děkuji, Dejve, i vy, s kým závod získal tu podobu, již měl. Byla radost být u toho!

Kdy? V pátek 22. června 2012, 20.00 až 22.15

Výpečky:

Vítězné družstvo se zúčastnilo náhodou - nebýt telefonátu, který téhož dne dopoledne směřoval z Prahy k nám od knihovny, nedozvěděli by se Šikulové, že vůbec Šikuly jsou ;-)

Leporelo Dějiny udatného českého národa nám poskytl vydavatel Petr Prchal s výraznou slevou a nabídl spolupráci i do budoucna. Děkujeme s potěchou!

Místně nejvzdáleněji situovaný a také nejvíce bodově ohodnocený úkol - uvést jméno sponzora sochy svaté Anny na Lukovském - zvládli pouze Pygmejové, přesto je potěšující, že se ve fryštáckých reáliích orientují i další z účastníků: Šmoulové věděli, že šlo o žebračku.

Překvapivé je, že družstva byla tvořena převážně „služebně mladými“ Fryštačany (nepočítáme-li děti, které už domorodci jsou), tedy těmi, kdo se do Fryštáku před pár lety přistěhovali.

Psáno mezi 25. červnem a 4. červencem.

Foto: David Kozubík (převzato s laskavým svolením autora ze stránek tlachac.net, díky! ;-)