Vánoční patchwork

Předtím

Poslední minuty půjčovní doby míjely a já neměl stání. Těšil jsem se na to, až uvidím, jak dámy „řádí“ ve výtvarné učebně. O tom, že vše zdárně plyne, nebylo třeba pochybovat – Veronika je profesionálka. Tak, ještě nakrmit igelitku, rozloučit se s posledními návštěvníky a můžu vyrazit!

Na místě

Na lavicích úpravně rozmístěné stroje a vpředu u stolu hlouček účastnic – Verča právě vysvětluje, že lze šít, i když máte látku zašpendlenou (kolmo ke směru šití). Dámy pozorně poslouchají. Příběh se pak odvíjí několika paralelními směry: tu je třeba vyměnit spodní nit, tam upravit směr šití, onde povzbudit. Vše se děje za příjemné atmosféry, nikdo není odbyt, přítomné ženy se zaujatě i s drobným napětím (jak to dopadne?) věnují práci...

Honza

Pozn. Torzo reportáže je omezeno nerozsáhlou dobou, kterou jsem na místě strávil, nechtěl jsem totiž příliš rozptylovat, abych to pak za všechny nemusel šít znovu ;-)

Potěšení i poděkování

Inu, radost jsem měl, to víte. Když jste u toho, že je zázemí pečlivě připraveno a uzlíky momentálních pochybností v pravou chvíli rozplétány, je to vnitřní pokojíček.

Děkuji naplno paní Veronice Orsavové za nápad, jeho naplnění i přístup. Je nám velkým potěšením s ní spolupracovat!

Opomenout rozhodně nemůžeme také pana ředitele Libora Sovadinu majícího pochopení pro naše „alotria“, která se nemohou odvíjet v knihovně ani jiných statických prostorách, a vždy ochotného (nejen) výtvarnou učebnu pro jejich účely zapůjčit.

Foto: Anička a Lucka Orsavovy