V lukovské knihovně a čtení z Šabacha

Loni proběhlo setkání s knihovníky obcí, jejichž knihovny metodicky zaštiťujeme, v Kašavě, a to počátkem listopadu. Byli jsme paní Rochlovou uhoštěni v krásně rekonstruovaném Obecním domě. Kašava letos svůj typický rys – otevřenost a srdečnost – doprovázený vizuálním podtržením svého půvabu v podobě velkorysých oprav zúročila v ocenění Vesnice roku 2016.

Letos nás uvítala 23. listopadu v lukovské knihovně tamější knihovnice paní Čihařová. Její působiště se už druhým rokem nachází v areálu základní školy a působí hodně svěže a mladistvě. Ostatně má také vzhledem k umístění blízko k dětem. Prohlédli jsme si sympatický interiér a ocenili zejména mobilní regálky na knihy pro děti a mládež a tituly poetické či válecí plochu pro návštěvníky. Brzy dorazil pan starosta Jangot, mimochodem, jak jsme měli možnost zjistit, muž výborného vypravěčského talentu. Slova o knihovnách, nejrůznějších radostech i drobných svízelích spjatých s naší profesí, byla prokládána přátelskou rozpravou a lahodným pohoštěním. Vskutku příjemné chvíle.

Tento týden přinesl další díl nepravidelně se objevujícího kratochvilného čtení v podání Františka Odstrčila. Našim návštěvníkům dobře známý interpret si pro počátek adventu zvolil čtení z loni vydané Šabachovy povídkové knihy A nakonec Vánoce. Hudebním doplňkem se mu tentokrát staly „tradičně netradiční vánoční melodie“. A je třeba říct, že volil zajímavě. Atmosféru jsme ještě podpořili vůní zapáleného františka (ne čteče, nejde o pravopisný nedostatek, ale o drobný aromatický kužel) a punčem vyráběným za spartánských podmínek, kdy nám byla jediným ohřívadlem rychlovarná konvice a mírou slova filmového klasika, tedy „přiměřeně“. Byť se čtení neudálo za závratné účasti, návštěvnice, jež přišly poprvé, byly, jak na závěr (dobrovolně:-) prozradily, okouzleny. A to je fajn zpráva.

Foto: Pavel Nášel, JK