Strašidelný Fryšták!

Toho dne, 25. října, přišla uprostřed dne noc. Zalila celé naše město jako převržená lahvička tuše. A začaly se dít věci!

Nejenže Fryšták zavalila horda všemožných hrůzyplných stvoření, do té vší temnoty jedněm i druhým dětem z družinky přijela návštěva deseti kamarádů. Jak Cecilka, pavoukyně, která se mi (neznámo jak) usadila na rameni, zjistila, domorodci se o své životy nemuseli bát, kdo ví, jaké kouzlo je před čertisky, zombáky, čarodějnicemi či upíry chránilo. Návštěva ale byla v ohrožení. Průvodci museli být skutečně obezřetní, aby vše dobře dopadlo a všichni se v pořádku dočkali rána...

Dvě várky

Ta první

Ukazuji spáry, ve které se proměnilo několik mých prstů. A vysvětluji, že Cecilka zabránila něčemu mnohem horšímu. Vlkodlak ze mě tedy nebude... Ufff! (Obdobně jsem si po tom zjištění vydechl.) Mně pomohla a čerstvě příchozí hned varuje. Nějak se jí podařilo zjistit, že skupinka našich odvážlivců musí zachránit nejméně čtyři kamarády-návštěvníky a díky tomu pak z pařátů bubáků vyrvou celou desítku. Obstojí?

Té noci musejí projít několika místy Fryštáku a přitom neselhat. Čeká je nesnadné přemýšlení, jak na stvůry... Naštěstí s sebou mají celkem slušnou výbavu, se kterou by se dali ti běsové zahnat, nebo dokonce úplně vymýtit. Jenže je v tom háček, no, spíš pořádný hák. Nevíme, nakolik jsou znalí odstrašidelňování, vždyť navštěvují první, druhý, nanejvýš třetí ročník základky!

Jak se ale ukáže, děti sice kurzy antistrašáctva neabsolvovaly, přesto si zachovaly chladnou hlavu a nebály se volit neortodoxní metody. Dlouho na ně bude vzpomínat třeba takový čert, který se oné noci usadil v květinářství. Jářku, ten vám upaloval (he, he, po pravdě řečeno spíš udoutnával), když ho děti polily vodou!

Došlo i na universální nestvůrolikvidátor, o němž se už po staletí moc nepíše. Možná proto, že je sice velmi účinný, ale nikdy si nemůžete být jistí, jestli zabere, zrovna když ho potřebujete. Abych to zkrátil - děti si nasadily sluneční brýle a... Naštěstí to vyšlo! Do neprostupného pláště temnoty se zařízl sluneční paprsek a celá ta strach nahánějící čeládka zmizela. Jestli se nepletu, bylo to zrovínka u posledního stanoviště, kam zavítaly.

Pochopitelně zrychlený tep se zklidňoval a my mohli konečně zjistit, kolik kamarádů to zvládlo. Boj to byl leckdy urputný, proto jsme byli překvapeni, že se jich dětem podařilo uchránit přesně polovinu. Strašidla ostrouhala kolečka!

Ta druhá

Druhý tým byl zjevně zkušenější, proto si strašidla kladla, nerozpakuji se to říct, nemístné podmínky. To potom nemohlo být rovnocenné soupeření. Aspoň se děti dozvěděly, že čest mezi hastroši nenajdou... O co vlastně šlo? V průběhu si děsivci pravidla uzpůsobovali. Děti postupovaly výtečně, téměř beze ztrát, a proto jim záhy zvedli potřebný počet zachráněných na šest a pak dokonce na sedm! To byla silná káva i pro naši neohroženou výpravu. Přestože se mohla pochlubit neotřelým zbavením se vlkodlaka (za použití kočky ;-), kterému se zalíbilo na poště, pozdější volba nepříliš spolehlivých slunečních brýlí se jim stala osudná. A opět to bylo těsně před cílem.

Nebudu vás zbytečně napínat. Bohužel došlo k nejhoršímu - neúnosně nadiktované podmínky způsobily, že přeživších chráněnců bylo jen šest... Příšery tak navždy uchvátily čtyři z nich... Nebyla to věru milá podívaná. Zklamání, bezmoc i smutek si mezi dětmi zle zařádily.

A pak, naprosto nečekaně, přišla Cecilčina chvíle. Nikdo z nás netušil, jak velkou moc v sobě ukrývá. Když viděla, jaká pohroma nastala, nehodlala se s tím smířit a zbývající kamarády ze zajetí příšer sama vysvobodila!

Teď by se jistě hodilo to o těch zvoncích a koncích, ale to by přece bylo příliš dětinské, nemyslíte?

P. S. Děkujeme dětem za úžasná papírová strašidýlka i skvělého dýňového strašidláka! Jakmile odešly, zakomponovali jsme tyto jejich práce do výzdoby ;-)

Foté pořízené poté: Pavel Nášel