Sakurka na hřiště

Den Země, den znás,

mnohé perutě vymetly oblohu a mraky zahnaly až tam, kam oko tuzemce nedohlédlo. K 16. hodině sakurka usedla na svůj trávník a spolu s ní i kůl, kdejaké nářadí, mulč a nápoj i kalíšky na přípitek. Hřiště se mezitím stačilo téměř vyprázdnit (děti kvačily na závody v koloběhu), ale několik z Vás přece jen zůstalo. Vše potřebné bylo v tu chvíli na místě, stačilo tedy nejprve najít někde mezi trsy třísku označující, kam sakurka vklouzne.

Stromek a rýč. Pan Martinák začal hloubit jámu. Travnatá srst ukrývala ložisko střepů, několik kamenů. Po bocích jámy se vrstvily dvě hromádky – rozepjatý kabát tmavé svrchní hlíny odhalil hněď naryzlou. Vložili jsme S. Z přechodného bydliště jí pomohla paní Běláková a odpoutala ji od bambusové opory. Byl čas přiložit kůl, který bude sakurce po dva roky oporou. Nebylo třeba víc než několik úderů. Široký pramen vody objal naši sazenku. Nejprve ryzec a pak kaštan. Dusala děvčátka. Přivítání osobitým tancem. Ještě dostatek kůry a osmičkový úvazek.

Višňový nápoj nalitý paní Šafkovou doputoval do rukou a připili jsme. Na zdárný růst sakurky a radost z jejího i našeho výhledu. Na postupné zalesňování středu Fryštáku.

my

P. S. Děkuji paní Bělákové a jejím vnučkám, paní Šafkové, paní Zlámalíkové a panu Martinákovi s dcerami, panu Frankovi a panu Zapletalovi. Bez Vás by přivítání nemělo oči. Věnovali jste své pohledy a myšlenky sakurce. Tajemství mezi stromy a lidmi.

P. P. S. Poděkování náleží také pánům Končákovi a Šlancarovi ze žabárenské firmy Dřevo SP. Kůl stromku věnovali.

Kdy: 22. dubna 2015

Namodralé foto: Ján Botto a spol.