Půlduben

Hned po aprílu, v úterý po Velikonocích, jsme uvítali Vlaštovky i s jejich dětmi. Nemuseli jsme dopředu zajišťovat dostatečně širý vzdušný prostor, držely se při zemi.

Pro začátek jsme jim nabídli test nakukující pod čepici nejen literatuře, ale i naší knihovně. Dámy podle svých časových dispozic, jež jim umožnily děti, přemítaly kupř. nad tím, který titul z oblasti literatury pro děti a mládež byl ve Fryštáku loni nejpůjčovanější, kolik svazků zvládli největší čtenářští borci a tak i jinak.

Pak jsme se probírali pestrou směsicí nabídky knih i časopisů, jež by mohla mladé rodiče zajímat. Bylo toho nemálo. Není tedy divu, že se mi pohled na hodinky nějak nezdál. Tak rychle? Hmmm. Maminky nám ještě předaly dárky a... křídla zašuměla.

Cesty ke knize, jež byla letošní Noci s Andersenem domovem, jsou drobně zašmodrchané, vlastně mi na první dojem připomínají jedno (ač výrazně nelogičtější) olomoucké trojmenní: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého pobývá na Žižkově náměstí a svědomitě ji hlídá socha TGM. V případě Noci s A. šlo o tato jména: H. CH. Andersen - H. Zmatlíková - A. Lindgrenová. Volba tvůrkyně nezaměnitelných ilustrací Heleny Zmatlíkové přišla s letošní připomínkou 90. výročí jejího narození a od obrázků jsme se s paní učitelkou Horákovou dostali k textu - do Bullerbynu. Bylo to samozřejmé jako nádech.

Osmnáctá hodina rozbíhala své první vteřiny a letošní noční odvážlivci, třeťáci, už vytepávali před knihovnou rytmus očekávání. Kam to vlastně zavítali? Že by to nebyla knihovna? Hadinec prdinec! Byla to přece nepatrná, přesto však příjemná vesnička Bullerbyn se svými, dětmi skrz naskrz prošmejděnými, třemi statky Norgårdenem, Mellangårdenem a Sörgårdenem. Stačilo pohlédnout vzhůru, zhruba tam, kde byste za běžných okolností očekávali tři skříňky nad příruční knihovnou, a byla tu na dosah vrátka oněch hospodářství.

Vůbec ale nebyl čas po zdolání cesty ze Storbynu odpočívat. Hned jsme museli zaskočit do Mellangårdenu, Bossemu se totiž zpřeházela sbírka ptačích vajec a bylo nutné ji utřídit. Pomocníci se rozdělili do čtyř skupin a brzy nato už jste mohli jen tušit, kolik vajec různých velikostí a barev víří v jejich myšlenkách. Po chvíli nezměrného soustředění se Lisin bráška dozvěděl, co potřeboval. Badatelé sice občas tápali, ale ti nejúspěšnější přece jen pětici z předkládané šestky odhalili! Není divu, že se klučina usmíval, když na správná místa ukládal vejce žluvy hajní, kosa černého, konipasa bílého, vlaštovky obecné, výra velkého a poštolky obecné.

Bullerbyňané mají jako všechny děti přehršle fantazie i svá oblíbená místa. Dáme-li obojí dohromady, můžeme podle libosti stejně jako oni pojmenovat jakákoliv zákoutí a nemáme pak vůbec problém pohrát si obdobně s Fryštákem ;-) Stačilo jen rozhodit mapy našeho města a nechat děti zaurbanonymovat si*. Jářku, vyloupla se velmi zajímavá jadérka. Tu se autoři nechali unášet na hladině rýmu, tam vycházeli z osobní zkušenosti, ale v obou případech se do toho pustili bez jakýchkoliv pavučin obav. Jak navařili? Okuste sami - Lukovské se kupř. stalo Uchovským, Komenského ulice ulicí Mimoňského, Štípská Pípskou, Osvobození III Strýcovým palácem, Mexiko Kočičím rájem...

Na trojstatčí se pozvolna snášel večer, a tak bylo zapotřebí vyhledat si vhodný pelíšek a trochu jej prozkoumat. Ještě že je v Mellangårdenu ten úžasný seník! Rychle chňapnout jeho plánek do ruky a nakreslit si ideální trasu. Abychom nezabloudili, dostane se ke slovu baterka. Kdo je ve formě, vezme za trakař, navigátor si posvítí na nákres a kameraman či kameramanka zdárnosti i trampoty senného bloudění zachytí na mobil. Všechny několikatice svištěly seč mohly - holt už bylo načase ze spícího Bullerbynu vyklouznout. Honem nějakou želatinu na posilněnou a tradá ku vchodu. Vždyť na dočasné spoluobyvatele švédské vesničky čekal ještě další program ve škole.

Poté: Drobně mží, ale kapky přece nemohou být překážkou. O půl desáté už jsem ve škole. S panem Vaškovičem otvíráme knihu, která dnes (5. dubna) fryštáckou verzi letošní Noci objala, a pouštíme se do čtení, při zářivce či baterce. Děti předou, případně švitoří (více nebo méně ;-) a nebe nad mraky září hvězdami.

O týden a tři dny jsme nestihli možnost, aby se před námi Velikonoční ostrov vynořil v ten pravý čas, tedy o Velikonoční neděli. Pravým časem by se tato neděle stala proto, že téhož dne (před 291 lety) pro západní svět Rapa Nui objevila výprava nizozemského mořeplavce Jacoba Roggeveena a název byl na světě.

Nás čekal odraz cesty tam - na místo stále ještě exotické, ale dnes už v nabídkách cestovních kanceláří uváděné. Předkládali nám jej příjemným způsobem manželé Severinovi s odstupem necelého čtvrtletí své cesty hlavně po Jižní Americe. A bylo to bezprostřední (v podání paní Jany) a rozumně střídmé (v podání pana Radka). Jejich povídání pak doplnila projekce dokumentárního filmu o tomto podnes mnoha tajemstvími obestřeném místě i jemu věnovaných autorských fotografií. Přednášková místnost nové hasičské zbrojnice byla zaplněna od posledního sedacího místa, dokonce jich několik scházelo. Dlužno poznamenat, že návštěvníci přesto netrpěli nepohodlím. Přispělo k tomu nejen vybavení zbrojnice (zejména kuchyňky), ale i pohostinní rodinní příslušníci obou aktérů.

* Urbanonyma - názvy ulic, náměstí, veřejných prostranství apod. (Zdroj: nase-rec.ujc.cas.cz)

Kdy?

2. dubna:    Vlaštovky v knihovně

5. dubna:      Noc s Andersenem

10. dubna:    Velikonoční ostrov