Polévka a Putující knihovna

Úterý slibovalo přinést náklad. Sice poněkud nadměrný, ale milého obsahu. Měli jsme se setkat jak s dětmi z družinky, tak i se členy fryštácké odnože klubu aktivních seniorů. Zmrazující nervozita mě neopřádala, myšlenky nepostrádaly schopnost letu. Co se tedy vylouplo?

Nechat děti sedět jako zazimovaná jablka, to bych nerad. Nakupené myšlenky to vnímaly, a proto mi přinesly do zorného pole nápadiště polévku. Nebyla ledajaká. Jako labužník, který šmejdí všude možně, aby z mléka, másla a rohlíků vytvořil nadčasový pokrm, polapil jsem několik tradičních pohádek a čekal, čím po nenápadné výzvě přispějí spoluautoři družiníci. Dostali lístečky, na které měli napsat jméno nějaké postavy, skutečně existující nebo smyšlené. Mohli se probírat košem zahrnujícím známé osobnosti z řad zpěváků a zpěvaček, herců a hereček, sportovců a sportovkyň, stejně však z něj mohli také vyjmout ty, bez nichž pohádky nejsou pohádkami. Pro dvoje vaření se nám tak narodili třeba Rákosníček, Krteček, Rihanna, Lionel Messi, Jiří Žáček, Miro Žbirka, Petr Čech nebo Lucie Vondráčková. Jakmile jsme tuto úctyhodnou přehlídku shromáždili, museli jsme zjistit ten správný počet. Polévka přece nemůže být přeplněná ingrediencemi, musí jich být akorát. Jeden z nás pak vylosoval ty, se kterými jsme se dále potýkali. Bylo ovšem nejprve nutné připravit základ. Ten tvořila mateřská pohádka. Bylo zřejmé, jak se těší na vařbu. Netrpělivostí oždibovala růžky ostatních lístků se jmény kolegů! Čekala nás Popelka, Sněhurka, Červená Karkulka a Zlatovláska. První skupina se ujala Popelky a druhá si vychutnala Sněhurku. Vězte, že rohlík s máslem zapíjený mlékem se nekonal :-) O tom svědčí čtyřlístek až pětilístek hrdinů nové Popelky: zlá macecha Rákosníček, dvě sestry jménem Rihanna, Popelka Lucie Vondráčková. Šmánkote! Co tam vlastně dělal ten Messi?! Abychom se nenadáli pokrmu neslaného nemastného, zkrátka nijakého, dopředu jsme si ujasnili, že nelze použít široké veřejnosti známý scénář. Náznakem může být, že Rihanny nebyly zlé ani za mák, Popelka používala ke splnění úkolů motorovou pilu, macecha Rákosníček zbožňovala solárium... A z druhé pohádky na nás mrkalo sedm trpaslíků ztvárněných spisovatelem Jiřím Žáčkem a zpěvákem Miro Žbirkou a princ Petr Čech hledal podle uříznutého prstu spanilou princeznu Krteček... Stálo to za to. Pohádky najednou plnily svou důležitou funkci, žily! Nebyly jen milionkrát převyprávěným skanzenem. Díky za to, milánci!

O necelé dvě hodiny později nás čekala návštěva prostor nové hasičské zbrojnice, kde se každé úterý scházejí ti ze seniorů, kteří nechtějí jen sedět v koutě a nechají se opřádat pavučinami (v lepším případě těmi s třemi w).

Stoly se v místnosti dvojřadě dloužily, kolem nich už usedaly první návštěvnice. Uprostřed pestře zářila ještě nepopsaná přání vytvořená enkaustikou. Paní Anna Bačůvková nás a knihy usadila a zahájila setkání stylově - účastnice měly za úkol vyplnit literární kvíz, v němž se to blýskalo známými jmény autorů i jejich tvorby. Domácí v něm obstály se ctí. Jména i názvy vyplouvaly a prázdná místa na listech papíru se postupně zaplňovala. Brzy nezela ani jedna vytečkovaná pustina.

Pak jsme se jali představovat. Nejprve knihovnu, následně knižní mláďata Vaší knihovny. Mezitím dorazil první muž navštěvující klub, pan Bačůvka. Za všechny nejpodrobněji jsme nahlédli do lesa stránek dvou titulů - bezeslovného kouzla Nového světa australského výtvarníka Shauna Tana a magických tajů Žítkovských bohyní české autorky Kateřiny Tučkové. Poté se už před očima a ušima vznášely knihy šíře neobejmutelné jediným náručím - od populárně-naučných publikací po beletrii lehkou jako papírové kapesníčky... Završením naší návštěvy se stalo rozpoznávání knih pro děti a mládež na základě čtených úryvků (do tašky jsme předtím v knihovně vložili tituly, jež by na dobrou noc čtoucím rodičům i prarodičům mohly být povědomé ;-) Až na drobné výjimky vše hezky vyšlo. Zahřálo to. Ruce přítomných dam i pána se tedy s různými podobami těchto pokladů seznámily!

Zatímco si přítomní prohlíželi přinesené knížky, mlsali jsme výtečný biskupský chlebíček paní Kamenářové a vybrali si jedno z přání, do nějž nám pak hostitelé vepsali věnování. Nahlíží na nás z modři, po které by se slunci klouzalo jedna radost.

Loučení a poděkování ve slovech i očích na obou stranách. Knihy do bedýnky a tašky, bundy na sebe, upovídaný výtah. Příště rádi!

Kdy? 15. ledna 2013

Foto: Pavel Nášel