Od jara k létu

Od března jsme jen uveřejňovali, co vás čeká, a tak už je načase dát ten soupis dohromady. Slova si létají jako jiřičky, ještě že jsou hnízda v podobě článků.

21. dubna 2017

Počátkem roku jsem narazil na knihu Letokruhy jako kalendář i záznamník. Jejím autorem je nestor české dendrochronologie (disciplíny, jež je schopna stanovit dataci na základě analýzy letokruhů) Josef Kyncl. Okamžitě mě zaujala a bylo jasné, že nabízí mnoho odpovědí na otázky, jež bychom si do souvislosti se stromy ani nedávali. Zkrátka publikace objevná. Bylo by možné uskutečnit s někým takovým besedu? Určitě je velmi vytížený, je otázka, jestli je pro něj Fryšták zajímavý... Ale co nezkusíte, nezjistíte. Psal jsem se na e-mailovou adresu, kterou se mi podařilo objevit, dopředu připravený na nezdar. Jak korespondeční, tak i následná telefonická komunikace byly vynikající. Naznačovaly sympatickou míru systematičnosti, pokoru a lidství. A přesně takový Josef Kyncl byl i v reálné podobě. Člověk, který pracovně zcestoval nemálo zemí Evropy, a přesto (nebo právě proto) volí veřejnou dopravu, a také odborník, jenž přednášel pro významné osobnosti svého oboru. Ve Fryštáku předstoupil před 10 lidí a tři hodiny bez přestávky představoval nejen předmět zájmu své profese, ale také v ní dosažené milníky, mnohé s ní spjaté zajímavosti a knihu Letokruhy jako kalendář i záznamník (první populárně-naučnou publikaci tohoto druhu u nás). A pak po drobném občerstvení znovu autobus a o kus dál zase vlak.

26. dubna 2017

O pět dní později se v knihovně udál Josef Holcman. Záměrně píši takový přísudek. Z plastického vyprávění, kterým nás obestřel, vyvěrala empatie vůči těm, s nimiž se jako soudce setkává, ale i lidem, na které minulý režim nalil mlhu nelehkého osudu. Už první s ním strávené okamžiky návštěvníky doslova ohromily. Každý příchozí obdžel dárek v podobě sbírky fejetonů Stroj se (ne)zadrhl. A také další průběh svědčil o tom, že je to člověk, který patří k lidem. Příkladem může být oslovení nejstarší návštěvnice při závěrečné autogramiádě jménem, jež zaslechl někdy v průběhu podvečera. Účastníci se odcházeli s vědomím vlastní hodnoty. Po této stránce jde nepochybně o čtenáři nejotevřenějšího autora, se kterým jsme se v posledních letech mohli setkat.

19. až 22. května 2017

Na letošním Vznášejní je zaznamenáníhodná skutečnost, že se v průběhu následujícího měsíce poprvé přelilo přes hranice Fryštácka. Ve svém tradičním termínu na sklonku května u nás dospělo k největšímu počtu návštěvníků (nepochybně alespoň) za poslední desetiletí.

Abyste si o letošní podobě výstavy a jejím průběhu udělali představu, nahlédněme do rozhovoru dvou organizátorů:

L: Honzo, čím bylo podle Tebe letošní květnové Vznášejní výrazné?

H: Jednoznačně návštěvností. Oproti loňsku přišlo výrazně více lidí. Když jsem měl v neděli na výstavě službu, vůbec jsem nevnímal čas, přicházeli noví a noví návštěvníci, kteří si přišli Vznášejní prožít, a najednou tu byla 18. hodina, kdy jsme zavírali.

L: Tak jsem to měla i já v sobotu a to se přitom ve Fryštáku konaly čtyři velké akce…

H: Čím si vysvětluješ takový nárůst?

L: Určitě zveřejněním jmen vystavujících výtvarníků a literátů na plakátech i v místním rozhlase, což způsobilo, že se někteří lidé přišli podívat na tvorbu toho, koho znají. Můžu říct, že spousta z nich byla překvapená také díly ostatních a dávala to najevo… Rozvíjela se vzájemná komunikace, porozumění a já jsem se v tomto prostředí cítila dobře.

H: Já jsem to měl obdobně. Navíc si myslím, že tomu prospělo místo, bývalé kino. Přestože jde o prostor před plánovanou nutnou rekonstrukcí, což zmiňovali i někteří z příchozích, je v něm úžasný náboj a je hodně svobodný. Hranice, které mají běžné výstavní prostory, zcela postrádá. Samozřejmě to má i svá negativa, ale zmíněné klady je válcují. Například když se v pondělí kino hemžilo dětmi, připadaly si jako na hřišti nebo ve svém pokoji. Mohly si některé věci ohmatat, kamkoliv si sednout, libovolně se vyjadřovat, zkrátka nebýt svázány.

L + H: Moc rádi děkujeme všem vystavujícím za výbornou spolupráci při organizování a průběhu výstavy, městu Fryšták za zapůjčení prostoru kina, základní škole a DISu za pomoc při instalaci. Světlaně Holešovské potom za nasazení, se kterým letošní verzi výstavy určila směr, a hudební vstup při vernisáži v kroji a s houslemi.

Velké díky patří panu starostovi Lubomíru Doleželovi, který svojí přítomností na vernisáži dal vystavujícím najevo, že mu na jejich tvorbě záleží.

Bez všech, kdo nás letos navštívili, by výstava Vznášejní nebyla tím, čím má a může být. Kvetoucím a dávajícím prostorem. Děkujeme.

Výše bylo zmíněno, že se výstava dostala za hranice našeho regionu. Je namístě to ozřejmit. Na začátku bylo setkání starostů Holešova a Fryštáku, při kterém se také otevřela rozprava o kulturní spolupráci. Následně jsme byli naším panem starostou osloveni, zda bychom nechtěli vystavovat na holešovské tradiční výstavě Letní iluze (letos se otevřel 15. ročník; výstava potrvá do 1. října). Nabídku jsme prodloužili dále a vyšlo to. Ve čtvrtek 29. června jsme tak mohli být na holešovském zámku účastníky tamější vernisáže, z níž bylo patrné, že díla Fryštáckých se stala nepřehlédnutelnou součástí expozice.

Vystavující v Holešově: Hana Auerová, Markéta Dlouhá, Lenka Jasenská, Lenka Janušková, Marcela Klapilová, Sabina Kolářová, Josef Musil, Zuzana Nohová, Martin Ševčík, Radka Trojanová, Lenka Truhlářová.