Noc s Andersenem na vlnách ptačího zpěvu

Předvečer výročí narození velkého HCHA letos u nás oslavily děti ve třístovce základních škol a čtyř stech pětaosmdesáti knihovnách tím nejlepším způsobem - čtením pohádek, hrami a soutěžemi, zkrátka veselením. Díky pozvání paní učitelek ze základní školy jsme přiložili i my (a také ptactvo) své hlasivky k dílu.

Ten pravý čas pro knihovnu nastal o 18. hodině. Příchozí se pohodlně usadili, my je uvítali a paní knihovnice seznámila s životaběhem velkého snílka a pohádkáře. Poté jsme společně dali šanci Slavíkovi, tedy známé Andersenově pohádce. Děti i paní učitelky poslouchaly, my dva se střídali ve čtení a sluníčko v knihovně vykreslovalo hřejivé vertikální pruhy. Pohádka byla dočtena, dojem ze slavíka vzbuzen. Jak si ale ten zpěv, v příběhu nadpozemsky krásný, představit? Inu, bylo načase nechat proletět jedenáctero ptačích hlasů těšících živé tvory nad loukami, lesy, zahradami, poli, ale i městy. Mezi nimi se ukrýval i ten slavičí. Ptáci, jejichž výčet měly děti k dispozici, cvrlikali, švitořili, štěbetali, šveholili, ale i krákali, uši se napínaly, hlasy propojovaly se jmény... Nadešla chvíle odtajnění. Havranovi se přes veškerou snahu nepodařilo zůstat nepoznaný, ale ukázalo se, že hlasové projevy dalších zdánlivě známých ptáčků mohou být pro mnohé děti záhadou. Krásným výsledkem sedmi rozpoznání nás potěšila Bára Odstrčilová (4. A), a stala se tak ptačí kapitánkou Noci s Andersenem. Paní knihovnice jí pak po právu do dlaní vložila odměnu - figurku drobného tichého opeřence. Z vedlejší třídy, 4. B, byla s rozpoznáními pěti nejúspěšnější Žanda Slováková - ta obdržela obdobného ptáčka ode mě, tentokrát byl v barvách modřinky. Blahopřejeme! :-) (Mimochodem, druhým nejpřesnějším ostrostřelcem celkově se stal Marek Šimurda z Bářiny třídy, který správně určil šest křídlatců!) Potom už na děti čekaly nejrůznější encyklopedie, v nichž si mladí výzkumníci mohli vyhledat, v jaké podobě se slyšené hlasy ukrývají, a něco se o jejich majitelích dozvědět. Mezitím usedl na Fryšták soumrak a naši hosté se museli vydat zpátky do školy. Ještě bonbony na cestu, otevřít dvoje dveře a... Ale to už je jiná pohádka...

Poznávaní ptáčkové: káně rousná, hrdlička zahradní, kukačka obecná, puštík obecný, rorýs obecný, skřivan polní, vlaštovka i slavík obecní, kos černý, havran polní a vrabec domácí.

Jiná pohádka

Věžní hodiny se chystaly odbít půl devátou večerní a ke vstupním dveřím základní školy, kterými se dostanete přímo k družince, směřovaly kroky tří lidí, dvou žen a jednoho muže. V hlavách jim možná právě usedala bouře starostí právě končícího pracovního týdne, ale než se všechny ty tíhy stačily zabydlet, rozvanula je svěží písnička kosa, jemuž škola a její okolí od střechy nahoru patří. Kdo ví, jestli zpíval zrovna v tu chvíli, nebo to bylo o něco dříve? Konec konců mohla tam dosud znít jeho ozvěna...

Příchozí byli přivítáni domácími a záhy se přesunuli do počítačové učebny, aby uvedli do chodu povídárnu (chat) stránek Noci s Andersenem, kde si děti mohly s účastníky z jiných škol a knihoven sdělovat zážitky z probíhajícího dění. Komunikace měla podobu smršti kobylek - každý by toho chtěl tolik vyjádřit! Ale vcelku rychle (jako ta sarančata) přeletěla a následoval ji kvíz připravený paními učitelkami. Byl věnovaný osobnosti a dílu Václava Čtvrtka. Děti ve dvojicích přemýšlely, vyhledávaly a poctivě si zapisovaly, co zjistily. Paní učitelky i hosté se ujali role nápovědníků. Netrvalo dlouho a poslední pařezová chaloupka byla nakreslena, vše potřebné nalezeno a nastal čas na další prostředí, jiné dění. Knihy se rozevřely, koně hlasivek nedočkavě očekávali otevření vrat své stáje a děti se pustily do příprav na ulehnutí: místo chipsů a coly pasta a kartáček, místo trička a kalhot pyžama, místo bot spacáky. To už mohla být půl desátá. Tma, ale hned potom baterka. Stránky o tatínkovi, který neuměl vyprávět pohádky, a ve vedlejší třídě o upírech. Chudáci upíři se snažili, ale kdepak. Děti moc nevyděsili, ty měly pro strach uděláno. Věty odezněly, baterka zhasla, návštěvníci odešli a děti snad usnuly...

Účinkovali: děti (nepletu-li se, bylo jich čtyřiadvacet), tři paní učitelky, dvě maminky, jeden knihovník

Foto: VTi, paní učitelka Marie Horáková