malý jíra

11.06.2012 11:27

Sešli jsme se. A dětí na počet více. Je mocné mít možnost být při tom. Krajina a její součásti pro ně nejsou zdrojem materiálního užitku. Rozcestí, u nějž se později budou rozhodovat, má šanci uvítat dobré hospodáře...

Něco vět, které v tomto textu prolétne váš pohled, bude tedy zaměřeno zejména na děti a jíru.

Příprava byla důkladná. Ludmilka a Zdenda nachystali vodu - první krmení pro jíru na novém místě - a nevynechali také nářadí. Na místo jsme dorazili kolem čtvrt. Už tam čekal Samu s Maxmiliánkem doprovázení babičkou a dědečkem. Brzy nato manželé Ticháčkovi, kluci Pavlovi se strýcem a Martička s maminkou a tatínkem. Většina dětí z této základní sestavy se (jakmile jsme odkrokovali místo pro jíru) po krátké instruktážní vsuvce pustila srpy do pokosení trávníku na místě budoucí jamky a v blízkém okolí. Mezitím školáčků, předškoláčků, předpředškoláčků i dospělých přibylo. Vysněný prostor pro jíru se dočkal prvního zarytí. Potom už kdekteré přítomné obotěné chodidlo prozatím menšího vzrůstu zkoušelo, kterak sedne na krtečkovskou lopatu. Hlína po stranách se hromadila, až byl pokojíček připraven. Ještě jej bylo zapotřebí prokypřit krumpáčem a pak už přišla chvíle jírova ubytování. Aby mu nebyla zima, dostal mezi lokáním doušků vody několik pokrývek hlíny. Kája, Amálka, Lucka, Vítek, Vědunka, Dori a děti, se kterými jste se před chvílí z textu seznámili, přidávaly vrstvy jednu za druhou a péči o stromeček vzaly natolik vážně, že jej zalily dokonce i vodou ponechanou na mytí rukou :-) Vzhledem k tomu, že jíra dosud není ani výrostkem (tedy stromkem v pubertě) a kolemjdoucí či sekající by jej mohli přehlédnout, přidali jsme mu provizorní přístřeší z klacíků. Pak přišla chvíle pohádky vyřčené pro lepší růst, ne na dobrou noc. Pohádky o stromech. Vznikala na místě a nabývala své podoby od jednoho k druhému. Kdo zrovna hovořil, odmotal si z klubka trochu provázku a pak je předal dalšímu vypravěči. Během chvilky jsme kolem jíry vytvořili ochrannou síť rukou propojených provázkem, jímž mělo být stromče později přichyceno k už stálejším tyčkám zajišťujícím rovný vzrůst a bránícím jejich svěřence před případným ublížením. Myslím, že mu vyprávění pomohlo. Teď už bude vědět, kterým směrem se mají při růstu vydat kořeny a kterým větve. Už se také nebude muset bát, že zahyne žízní, vždyť se dozvěděl o dobrém Hostýnošovi, který na něj bude pamatovat s vodou (a my lidé budeme rádi rezervou ;-) Mimochodem, když už je řeč o žízni, vězte, že nepostihla ani lidské účastníky sázení. Lumi se Zdendou přinesli uvítací pohoštění - kromě vody z kohoutku jsme zalovili v objemném koši zvyků a dopřáli si chleba a soli. A že nám šel! ;-)