Litevské vícesmyslové pochutnání

10.01.2013 12:12

Na Jitku to bylo. Vzpomínám si. Fryšták zažil velmi zdařilý večer věnovaný Litvě, státu, který povědomí nemalého počtu lidí řadí do zvláštního (až mytologického) skladu, kde naleznete jednorožce, Titanic, případně člověka na Marsu.

Vydali se k nám dva. Dáša Váňová, lituanistka a oddaná lituanizátorka, a Josef Miškovský, znalý průvodce Pobaltím. Oba Pražané.

Dáša s retrospektivou litevské animované tvorby v pondělí 3. prosince navštívila Zlín. Proto bylo nabíledni, abychom využili jejího cestovního ochomýtání kolem Fryštáku. Útočiště po dva dny našla v DISu a před naší domácí akcí rozhodně nezahálela - věnovala se přípravě studeného litevského boršče (v originálu šaltibarščiai).

Středa. Než jsme boršč odnesli z disácké kuchyně (kterou nám laskavě bez jakýchkoliv nároků poskytli), okusil jsem. Příjemná chuť. Ale rychle vše sbalit a vyrazit do hasičárny, v níž se Litevský večer s předvánoční příchutí měl odvinout. Když jsem přicházeli k budově, hasiči zrovna v podobě mikulášské úderky nastupovali do auta. Radost nepřinesla jen možnost být u posledních příprav této dlouholeté fryštácké tradice (konec konců Mikuláš má kromě Floriánka nad hasiči také patronát), Josef chvíli předtím přijel a zaparkoval v areálu dvora technických služeb.

Poprvé jsem měl možnost podívat se dovnitř. Místnost, kde jsme za pár chvil začínali, byla sympatická - skýtala dostatečný prostor, ale i solidní zázemí (jak toalety, tak vybavení kuchyňky našly své využití).

Dáša vybalila boršč i další pokrmy (litevské sýry, tradiční cukroví, jež dříve připravila) a také třídevítkový likér vyráběný ze 27 druhů bylin. Chuť si zkrátka přišla na své. Mezitím už přicházeli první hosté a schylovalo se k nadílce.

Sedíme, Josef zaostřuje na Litvu a je fajn, že se hodně opírá o osobní zkušenosti. Hodinka a půl je pryč ani nemrkneme.

O přestávce blažíme své žaludky a pak už honem zpátky! Je čas na filmy. Okolnosti vzniku jednotlivých snímků a informace o jejich tvůrcích Dáša nenásilně předkládá, a dílků skládačky jménem Litva tak zapadá stále víc (a mihne se i ten Stařec Vánoc ;-)

Moc milý počin. Vnímám jej jako jeden z nejpřipravenějších, jichž jsem se kdy zúčastnil. Má poklona, Dáši i Josefe!

Uklízíme, zhasínáme, odcházíme. Na schodech to klouže, ale dávám si pozor, abych i s hrncem nezhrncoval. D + J odjíždějí a mě těší, že jsou spokojení. Líbilo se jim u nás a také jsme svou účastí dali najevo větší zájem než obyvatelé několika podstatně větších měst.

P. S. Což takhle v budoucnu Lotyšsko? Od Dáši vím, že její kamarádka má na svědomí retrospektivu lotyšské animované tvorby ;-)

Kdy? 5. prosince 2012

Kde? v nové hasičské zbrojnici ve Fryštáku