Lichočtení čili Lichožroutí dopoledne

11.05.2011 18:37

(Čteme dětem: Pavel Šrut − Lichožrouti)

Krátká poznámka na úvod: Je možné, že se všechno událo poněkud jinak.

A bylo pondělí. Minulý týden právě otevřel dveře a nejméně dva lidé, kteří se o něco později ocitli ve fryštácké knihovně, zjistili, že v soukromém ponožkovém oddělení musejí hrábnout hlouběji. Licháče! A zrovna dneska… Ale co, ať to ty děti vidí!

***

Pár dní předtím: Děti celého prvního stupně dostávají tajuplný dopis od někoho, kdo se podepsal jako lichožrout Hihlík. V dopise je představen básník, prozaik, textař a muž dalších psavých řemesel Pavel Šrut. Z přiložených básní tohoto autora je potěší 5 ježibab a leccos ozřejmí Lichožrout…

***

Když děti z první á (a později i ty další) vstoupily, něco je zarazilo… Je běžné, aby na návštěvníky knihovny vykukovaly z regálů, polic, stolů, ba dokonce květináčů ponožky? Navíc vždy jen jedna z páru? Na skříních ze strany ode dveří visely velké archy papíru. Zjevně něco zakrývaly. Co to bylo, se návštěvníci dozvěděli až později.

Nejprve se sluší uvítat. I u nás tomu tak bylo. Tím, kdo nejprve uchopil dosud podřimující slovo a promluvil, byl náš pan vedoucí Pavel Nášel. Otevřel tak knihovnu dopolednímu čtení. Následující slova, zejména ta mezi papírem a hlavou, se pak už nemusela ostýchat a po celý čas se bez červenání hojně rojila. Ovšem ještě než jsme načali první řádky, paní zástupkyně ředitele ZŠ Hana Březinová od něj přijala pro základní školu upomínku na Lichočtení − audioknihu Lichožroutů.

Tříd bylo deset. Času pro každou nemnoho, dvacet až pětatřicet minut. Přesto i za tu chvíli bylo možné nasát ždibec atmosféry příběhu hrdinů i nehrdinů, které po umělých ponožkách sužuje břichabol, a jejich lidských přátel.

Prváčci. Věnovali pozornost šustění několika prvních stránek a jejich větám a pak se pokoušeli přijít na jméno lichožrouta, jakého mají s největší pravděpodobností sami doma. Už jen podle jmen bylo jasné, že jsou to mnohdy pěkní vykukové! Posuďte sami. Jaký asi může být kupříkladu Hemlíček, Chuchlí, Lichkímách či Vysavaf? Než děti odešly, dostaly pro třídu lichožroutí pexeso, stejně jako (dříve či později) jejich následovníci.

Druháci. Vyslechli si, jak to bylo s úvodní částí. Tlumočníky jim byla dvojice odvážných prvňáčků. Pak se zaposlouchali do rozvíjejících se osudů a poznali postavy, které nově do příběhu vstoupily. Ke jménům, jež předložili prvňáčkové, nacházeli za pomocí tužek lichožroutí podoby. Jakmile bylo vymalováno, velké archy papíru mohly být konečně odkryty. A hleďme! Ukrývaly podoby aktérů čtené knihy, jak je zachytila ilustrátorka Galina Miklínová.

Třeťáci. Úvodci jim byla tentokrát dvojka druháků. Do uší jim pak vstoupilo další dění. Nato si pozorně prohlédli obrázky svých předchůdců a jména zobrazených a pídili se v sobě po tom, jací asi ti konkrétní lichožrouti jsou. Co třeba rádi mlsají, jaké mají koníčky a tak vůbec. Zapsali to.

Čtvrťáci. Zasvětiteli se stali třeťáci. Potom se četlo. Následný úkol nesnadný: Napište, jak to asi bylo dál! A psali a psali, až… Až…? Co až? Ne, nebojte, neupsali se, potom svá lišící se pokračování zprostředkovali všem přítomným ;-)

Páťáci. Hlasatelkami důkladně předjímajícími to následné Hanča s Áďou. Ti, kdo poslouchali tentokrát, měli tedy vskutku naloženo. Čekala je totiž vyprávěcí štafeta, během níž měli příběh dokončit, a tvorba nákresu bytečku lichožrouta, o kterém jsme se díky předchozím třídám postupně dozvídali více a více. Jak to dopadlo? Inu, povedlo se náramně. Mladí lichožroutologové se rozpovídali jedna radost. Měli jste být u toho :-) Pak byste se dozvěděli, kterak pan profesor Kadeřábek třikrát bídnou smrtí zahynul a dvakrát obživl, ale i jiná zajímavá dějová směřování. Nákresy bytečků završily úspěšnou páťáckou misi a čtení a důvtipu plné dopoledne se uzavřelo. No, spíše přerostlé dopoledne − ono vlastně skončilo až kolem třinácté hodiny… A šup na nášup!

P. S. A potom? Z materiálů vytvořených dětmi se stala putovní výstavka po třídách. A vězte, že nezůstane jen u výstavky! (mrk)

Domácí:

* pan vedoucí Pavel Nášel (uvítající),

* knihovníci Anna Zapletalová (spolučtoucí) a Jan Krčma (spoluorganizátor),

* paní učitelka Marie Horáková (spolučtoucí a spoluorganizátorka, jež se velkou měrou zasloužila o zrod i zdar tohoto počinu, a proto ji uvádím mezi domácími a smekám elektronicky představitelný slamák!).

Hosté, kteří se postupně zabydleli a dětem spolučetli:

* paní zástupkyně ředitele ZŠ Fryšták Hana Březinová,

* paní učitelka Sylva Knedlová,

* žáci osmé třídy Kateřina Halašková a Iveta Cundová, Marcela Hvozdenská a Alžběta Krajčová, Martin Doležel a David Doležal, Adéla Košáková a Kristýna Bačůvková, Štěpán Bartoň a Anna Kučerová, Nela Štefanigová a Michaela Skaličková, Filip Kamenář a Jaroslav Maňásek, Jan Hřebačka a Eliška Chromíková, Zuzana Fialová a Tomáš Krajča, Marek Mikl a Jan Divila − Všem jmenovaným slečnám a hochům patří velké a uznalé poděkování za hlas i ruku k dílu!