Květnotrysk

Mírně se usmívám. A jsem namočený v jisté podobě nejistoty, které se říká rozpaky. Jak to zaonačit, abych napsal o všem, co jste mohli v knihovně a kolem ní v květnu navštívit, a zároveň Vás to čtenářsky neumučilo? Budu muset hóóódně zkracovat (ta tři „ó“ jsou toho svědkem!).

Jeden svět

(14. května)

Toho dne se v rámci filmového festivalu věnovaného lidským právům a globálním problémům Jeden svět ve fryštáckém kdysikině a knihovně udála projekce čtyř dokumentárních filmů.

Deváťáci měli možnost zhlédnout provokující film Z popelnice do lednice. Reakce byly upřímné a silné (kupř. tato od slečen Křepelkové a Bačůvkové: „Myslíme si, že film v rámci vašeho festivalu nám všem otevřel oči. I těm, u kterých bychom to vážně nečekaly. Zaslechly jsme, jak o přestávce kluci ze třídy o tomto tématu diskutovali. Člověk by si myslel, že velké supermarkety s neprodaným zbožím naloží rozumně /rozdány potřebným; ovoce do zoo.../, ale místo toho se nesmyslně likviduje. Představa, že jídlo, co se za rok vyhodí, by třikrát nakrmilo hladové, je šokující!! Děkujeme za rozšíření obzorů v tomto směru.“).

Žáci osmého ročníku se setkali se Solartaxi. (Pozn. Nemohu nepřidat tvůrčí postřeh ke konstrukčnímu řešení filmového solárního vozu a jasnou představu neotálet v zavádění takových technologií do automobilového průmyslu v podání Václava Kučery, Jaromíra Fuksy a Tomáše Dlabaji: „Solární auto je dobré. Ovšem bylo by lepší, kdyby se panel z přívěsu přemístil na střechu, kapotu a sveře. Dále by to chtělo zlepšit design, aerodynamiku a především zlevnit výrobu těchto vozů. A také by se měl začít vyrábět. To je hlavní.“)

Podvečerní pokračování tentokrát určené široké veřejnosti přineslo projekci Šitkreditu a Krve v mobilech. Oba snímky vzbudily svůj odraz. U prvního jsme se dostali k fenoménu „šmejdů“ všeho druhu, nejen předváděčů předraženého zboží, ale i těch, kdo zamlženě vnucují dodavatele energií. K diskusi, jež byla odrazem druhého z filmů, jsme měli pozvanou brněnskou etnoložku a afrikanistku Veroniku Kuthanovou. Společně jsme se dostali k podhoubí některých z problémů afrického kontinentu. Závěry, které v nás vybudila Krev v mobilech ovšem moc optimistické nejsou. Někteří ze zástupců starší generace přítomní na projekci stav beznaděje, který nás obestřel, popsali slovy: „S tím stejně nic nenaděláme.“ Ovšem vynořil se mezi námi také o něco světlejší závěr: nekupovat mobilní telefon z jiné pohnutky než coby prosté výměny toho doslouživšího.

Děkujeme Člověku v tísni, organizátoru festivalu Jeden svět, za možnost pohledu do sklepení našeho pobytu na Zemi a osobně děkuji Báře Machové za energii a vytrvalost, s nimiž do přípravy fryštáckého zastavení Jednoho světa vstoupila.

Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse

(15. května)

Letošní druháci se dostali k prokazování svého čtenářství zrovna v půli května. Na pultu se před nimi objevil krkolomný nápis evokující svým akcentem na souhlásky arabštinu „KNHJJKZHRDKTRNSŠVKPS“. Odvážní adepti čtenářství rozpoznávali ukázky ze známých titulů literatury pro děti a recitovali básně, které jim uvázly v pamětech. Za každou zvládnutý krok obdrželi jednu samohlásku, která se z nápisu zatoulala. V průběhu měli právo zvolit si pár kosmických kroků (/literárně ukotvených/ úkolů mimo zmiňovanou dvojici, za jejichž splnění získali samohlásky navíc). Stejně jako loni i letos byl boj v podání jedné ze tříd veledramatický. Tentokrát nám ovšem ukolébat nedalo béčko. Nakonec to bylo o pihu na nose! Přesto se však povedlo otevřít tajuplnou větu: „Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse,“ již jsem před třemi lety zvolil jako motto stránek Vaší knihovny. Zvládnuté čtenářství bylo tedy s úspěchem doloženo, scházela už jen zdánlivá drobnost – někde v knihovně nápis tohoto znění objevit. Bystré oči proplouvaly mezi regály, křesly i stupínkem, dokonce podpíraly strop a hladily podlahu, ale slova o stinných a pohostinných knihách-zahradách nenacházely... Nepatrné nasměrování však stačilo a nápis s tváří japonské kaligrafie, jejímž autorem byl před třemi lety René Skupý, který ve Fryštáku vedl workshop tohoto umění písma, byl objeven.

Jedna z tradičních složek odměny pro novopečené oficiální ;-) čtenáře – jedlé bankovky – byly pro mě letos nedostupné. Bláhově jsem se spoléhal na bezproblémovou návštěvu osvědčeného obchodu a ono nic! Ani dvě další prodejny mi nebyly schopny vyhovět, a tak jsme se letos museli spolehnout na želé hady evokující schopnost hltat literaturu právě jako ony sladkosti. Průkazky tentokrát našly svůj motiv v citátu, jenž nás pro nás důležitým dnem provázel. A vše mile doplnily sešitky s poezií Miloše Kratochvíla Krtčí metro. Kolik dětí zvládne do desátého června do průkazek zachytit tři knihy, nevíme. Každá zahrada ale někdy vydá úrodu tělu či nitru.

Doplnění z 24. července: Dojmy ze tří knih nakonec do 10. června zvládla zachytit jediná zbrusu nová čtenářka. Linda Miklová. Čtenářský odznáček jsem jí předal na chodbě budovy prvního stupně naší ZŠ 12. června. Naštěstí vše dobře dopadlo, i když se děti zrovna chystaly do tělocviku a měly bezmála nakročeno na schodiště. Lindi, za fryštácký příbytek knih děkuji a smekám!

Vznášejní 2014

(23.–26. května)

Psáno 24. července, s takovým odstupem, až paměť omámeně louská pohnutky, sny i motivace.

Letošní (snad třináctá) podoba hřála. Budoucím Tobiáškem nastávající maminky Lenky Truhlářové, návratem Markétky Dlouhé i R. A. Dvorským. Příchozí mohli navštívit pokoj výtvarníka. S věšákem, stojanem na deštníky, stolem i kufry. Opět jsme přidali motto „Odejdi jen s knihou“ a návštěvníci je čile naplňovali.

Vernisáž byla zasvěcena poctě minerálce (Hanácké kyselce) ve skleněné láhvi. Jak jsem se totiž dozvěděl ve čtvrtek před vernisáží v místní Jednotě, tyto podoby balení už nebudou dodavatelé přivážet, protože sklo jako obalový materiál přestává být u výrobce používáno. Hnulo mnou to. Proto ten R. A... Tak jsme jej poslouchali a prohlíželi si vznáškový letošek, jejž po letech navštívila díla Jožky Musila, do nějž vtesala figurální tvorba řezbářky Zuzky Nohové, jehož hrany kuly práce Vladimíra Jurčíka, k němuž připlula niterná poezie Marie Holešovské a jemuž pomohla rozpomenout Pavla Jonssonová, jaké to je být u zrodu tvůrčího varu (rockové kapely) /poslední čtyři autoři Vznášejní obohatili poprvé/. A skládalo se ze střepů, z keramiky i skla (připomínky odkazu skleněné láhve).

Pondělní návštěvníci nacházeli dílo v různých fázích zrodu (práce Zuzky Nohové), vstupovali do vystavených výtvarných děl sebou samými, a vybízeli tak bezhlesně své kolegy k odhalení, kým se pro onu chvíli stali. A pak také střepy a jejich skládání směrem, o němž ví jen momentální nálada a obraznost. Nu a na závěr možnost nezapomenout na to, že každý může na svět jevů nahlížet jinak než bezbarvě a popisně: děti si s sebou odnesly pro inspiraci několik kaligramů.

Dodatek: Minulý červencový týden ( 14.–20. 7.) přinesl jednu potěšující a posilující skutečnost. Zdánlivě drobnou, ale... V Jednotě opět začali prodávat HK ve skle.

Dodatek dodatku: Dnes, 31. července, mi paní prodavačka z Jednoty potvrdila, že v minulém odstavci zmiňované HK ve skleněných láhvích byly pouze poslední zásoby jednoho z distributorů. Další už vskutku nebudou. Výrobce plnění do skla ukončil.

Kdo: Adéla Hvozdenská, Jakub Diežka, Jan Krčma, Josef Musil, Lenka Truhlářová, Marie Holešovská, Markéta Dlouhá, Nela Režňáková, Pavla Grmelová, Pavla Jonssonová, Petr Lukšík, Světlana Holešovská, Tereza Smetánková, Vladimír Jurčík, Vti, Zuzana Nohová.

Tulák po řekách

(30. května)

Psáno taktéž 24. července. S odstupem, který však barvy neodstraní.

František Odstrčil měl nějaký čas políčeno na velkou rybu. Takovou, která se sestávala z mnoha rybek menších, ale i rybstva téměř bájných rozměrů. Bylo možno je znovu a znovu chytat v povídkách Oty Pavla. Udice Františkova hlasu a podběrák kytary Richarda Hovadíka se rozezvučely o posledním květnovém pátku. Svědků lovu v letech nesnadných, avšak omývaných kouzlem říční síly a v zátočinách Berounky ukrývajících poklady lidské vůle, plnosti života či pravých přátelství, nebyla přehršel. Přesto jsme poslouchali a hledali.

Františku, jsi vytrvalý a neodraditelný. Děkuji Ti za to!

Foto: JK