Knížky žeru!

A přišla středa. První březnová. Knihovna morseově pomrkávala do rytmu vesmíru svých svazků a v soutěsce regálů se odněkud vynořil tajemný hrad. Říká se, že se objevuje vzácně. Jen tehdy, když se z dítěte rodí čtenář. Ta chvíle, zdá se, nadešla. Zvenčí právě zaznívaly kroky a hlasy dětí z 2. B a jejich paní učitelky a já čekal, co se bude dít...

Cinkl zvonek nad dveřmi a děti zamířily k leknínům židliček. Od těch v popředí až ku hradu se rozprostřela širá vodní plocha. Vyrojily se otázky. Nejhlasitěji vrnícími byly tyto: Jak se dostat přes vodu a kdo na nás na konci čeká? Mohli jsme totiž spatřit pána hradu trůnícího v průčelí prostřední hradní věže se strážemi po stranách. A věřte, nebo ne, všichni tři měli býčí hlavy! Také erbovní znamení upomínalo na starobylý rod - černá býčí hlava na červeném pozadí... Z knihovnina vzrušeného šeptnutí jsem pochopil, že jde o největšího čtenáře všech časů! To je tedy velká čest, uvítat jej... Kývneme na sebe. Zdá se, že se usmívá (a vydrží mu to po celou dobu). Něco nás k hradu táhne. Takhle přijít k němu a otevřít vrata... A co za nimi?

Ach ano, voda. Ještě že jsou tu ty zvláštní dlaždice, po kterých lze přejít suchou nohou. Jsou trojí. Jedny zcela čisté, druhé a třetí s obrázky knihy. Na nich z otevřených stránek vzlétají písmena a dlaždice poslední ukazují knihu obrácenou hřbetem nahoru s otazníkem. Hmmm... Nějaká past? Nápověda knihovny zní: vyskládat z nich stezku a vydat se po ní tváří v kování vrat. Děti se zjevně nebojí. Stanovují jeden po druhém, dlaždici po dlaždici svůj osud. Vzápětí si připínají brnění odvahy, vylaďují čtenářskou paměť a hodlají vykročit.

Z kapsy vyndávám kostku. Ani nevím, jak se tam dostala. No tohle...! Je označená jen jedničkami a dvojkami. Přesto jsme Ti, knihovno, vděční za usnadnění cesty.

Čas vyrazit! Hází první odvážlivec. A spolu s ostatními se dozvídá, že při jednotlivých krocích musí společně prokázat, co v nich o něco více než jednoletá zkušenost s písmeny, slovy a větami zanechala. Jak to jen nazvat? Důkaz čtenářství! Hraje se o hodně. Zvládnou to děti? Jsou pro ně knížky natolik důležitou součástí života? Vzlétávající písmena naznačují, že přichází čas vyslechnout si ukázku... Jde to ráz na ráz. A úsměv se rozšiřuje! Jednu po druhé loupají jako skořápky ořechů papíráků. U Ferdy stačí nadpis kapitoly, Macha a Šebestovou odtajní věta s machrujícím nezdárníkem Horáčkem. Pouze Haló, Jácíčku od neopakovatelné Daisy Mrázkové zůstává nepoznáno. Zapoví kvůli tomu mladým literárním dobrodruhům a dobrodružkám hradupán cestu za tajemstvím? Zjištění nás teprve čeká...

Ovšem výše uvedená úskalí nezůstávají osamocena. Symbol knihy ukazující hřbetem k nebi vyzývá k výkonu, kterého se znovu v takové podobě a konstelaci nenadějete. Přednesu básně. Jedinečné chvíle: Každý člen skupiny je připraven bojovat za ostatní! A tak se verše střídají jako východy slunce. Zaujetí dětí a radost z toho, že vědí, a ze znějících slov. Báseň jako otrava? Kdepak!

Čisté dlaždice si prostě plují a výzvu v sobě neschraňují...

U hradu: Vydechujeme zhluboka. Nerozpoznání Jácíčka je naštěstí možno vyžehlit vzpomenutou a vyřčenou básní. Nemohlo to být lepší.

Jakoby šumění korun všech stromů, co jich kdy svět nesl, slavnostně vítá tento okamžik. Před námi stojí patnáct právě zrozených čtenářů. Jednoznačně prokázali, že jimi jsou. Hrad proto bez okolků vydává svá tajemství. Všichni si vysluhují průkaz, na němž jsou čtenářská příslušnost a zaujetí pro knihy napovězeny drobnou grafikou a slovy „Knížky žeru!“ Otázka, co to znamená, je okamžitě zodpovězena. Je vidět, že průkazy přicházejí do správných rukou a jejich životů... Dvě bankovky jedlého papíru pro každého jsou tou pravou odměnou knihožroutům. Dva listy už přece tvoří knihu...

Děti se pak dozvídají, že pořídí-li si libovolným způsobem do průkazek záznamy o deseti přečtených knihách (nebráníme se obrázkům ani slovům;-) a předloží nám je k nahlédnutí, bude jejich úsilí završeno získáním odznáčků čtenářů. Těšíme se!

Mimochodem, tím nejlepším způsobem, jak jsme mohli dát najevo radost z tak úžasného vnoření mezi stránky, byla zasloužená roční čtenářská registrace pro naše hrdiny zdarma. Máme tu čest ohlásit Vám, že se Vaše řady, návštěvníků knihovny, rozrůstají. Radost na naší straně.

Obdobně se vedlo i den poté čtrnácti dětem ze 2. A. I ony prokázaly výjimečný přehled a vydatné zásoby rozličných veršů. Také pro ně se hradní vrata právem otevřela.

Co se dělo pak? Dlaždice i hrad odpluly někam, kde je čekala nová čtenářská miminka, a knihovna se rozzářila sluncem. To víte, jaro je jaro.

Neohrožení literární dobrodruhové a dobrodružky (našeúcta!):

Johana Branná, Lucie Filáková, Michaela Fryšová, Helena Hvozdenská, Eliška Chudárková, Michaela Jašková, Omar Jeremjan, Petr Juráň, David Kapusta, Jiří Karásek, Štěpán Košut, Vendula Koutná, Filip Krčma, Tomáš Macík, Adéla Málková, Václav Matúšů, Nikola Daniela Mišurcová, Jiří Nutil, Monika Remešová, Kateřina Skaličková, Michal Sklenařík, Jakub Slaměna, Jan Slovák, Natalie Stremenová, Hana Škarpová, Radoslav Šťastný, Matěj Švajda, Matěj Vaškovič, Nikola Zatloukalová.

Děkuji za spolupráci Markétce Dlouhé, autorce těch pravých grafik, paní učitelce Marii Horákové, dámě plna nápadů, která navíc připravila mnohé nedílné součásti celého knížkožerného světa, a Zdendovi Světlíkovi, jehož fantazií byl obdařen a rukou ztvárněn tajuplný hrad pána čtenářstva.

Foto: Jan Krčma