Knihafoss v Andersenově kapse

Byla jedna Hredka. Ta se vám jednou protočila na skejtu a... octla se na Islandu. Tak jsme se 4. dubna vydali za ní. Posádku tvořilo 23 dětí, dvě paní učitelky a brzy po nalodění náš drakkar nebo kýho kýlu vystihl ten správný proud (o větru nemluvě).

Hredka se pustila do vyprávění. Psala je. Několik prvních kapitol končila jednoznačnou větou: „Konec.“ Mezi jednotlivými kapitolkami jste se mohli nadechnout, odskočit si na záchod nebo si vyslechnout reklamu. Na něco zdánlivě obyčejného, přesto zvláštního. Tím, kdo Hredce umožnil, aby si odpočinula, a autory reklam byly naše milé nocsandersenistky a milí nocsandersenisté.

Reklama

Kouzelná hůlka

Vykouzlí cokoliv! / Sleva! 90 %! / Po ránu vám upeče vafle! / Stojí jen 3Kč! //

Pro kluky i holky máme okousanou tužku! / Na tři použití za super cenu. / Za 5 Kč! //

Popelnice

Jó, kupte si popelnici. / Je zdravá a je v ní jídlo. / Taky je k jídlu. / Pouze za 1 Kč. //

Ovoce

Ovoce je zdravé, / všichni ho ochutnáme. / Je to dobrá svačina / pro holky i pro kluky. / Je to lepší než pít kofolu z plechovky! //

Zajděte si do muzea kostí. / Ale pozor! / Platí jen do 18. dubna. / Sleva 20 Kč jeden člověk. //

Vystřelený náboj

Není nebezpečný. Je blýskavý a krásně smrdí. / A nedá se koupit v klasickém obchodě.

Islandština

Když země, tak bezpochyby její jazyk. Hredka to měla snadné. Ocitla se tam zčistajasna a stejně přirozeně tamějsky i mluvila. Nu ale co my? Ještě než jsme vystoupili na pevnou půdu ostrova my, byli jsme nuceni se náležitě jazykově vybavit. Jsme schopni porozumět slovům z dálky daleké jako tisíciskokem nepřekonatelné mokro? Naštěstí k nám vítr přivál islandské ozvěny slov námi běžně užívaných. Chopili jsme se listů a zkoušeli, jak vnímavý je náš sluch. Hlavou nám postupně prolétla kráva (kýr), agúrka (okurka), fiðlu (housle), snjór (sníh), pappír (papír), háls (krk), nótt (noc), mjólk (mléko), ljúga (lež), kúlu (koule).

Písnivo

Kdysi dávno (v první polovině 19. století) se narodila nová abeceda (jejím otcem byl Američan Samuel Morse). Kombinovala dlouhé a krátké signály a otevírala dlaň komunikace na dálku.

Stane se, že si občas pobrukujeme, prolalaláváme, pohvizdujeme či prozpěvujeme písně, které nám nějak utkvěly v mysli. Také v nich se střídají krátké tóny s dlouhými. Konec konců nejenom my, ale i Mia (jedna z hrdinek Knihyfoss) si hvízdá ráda. Zkusme si tedy, jak by to vypadalo, kdyby si vzpomněla na následující melodii...

Jako výukový materiál nám pomohl hvízdaný úvod písně Wind of Change (Scorpions). Děti nastřežily uši a už to svištělo. Schválně, poslouchejte: -.- / -.-.- / -.- / -.-.- / -.-.-.- / .--

A my jej slyšeli! Ten vítr, který si prolétává předchozím odstavcem a také tímto. Foukadla dětí i nás dospělých pracovala naplno. Poznenáhlu vánek ustal nebo odskotačil a my jsme čekali na nové hvízdání. A přišlo! A opět vlající prádlo. Nebo snad plachty? Ale ano! Plachty jsou to! A my je spolunadouváme s tóny písně Vzhůru na palubu. Zapsat ji po způsobu pana Morse ovšem nebylo tak snadné. Plavčíci a námořníci v nás se s tím mnohdy moří jako plachtami, jež smýká silovichr...

Gejzír

To už nám síla ukrytá v plachtoví nedovolí zůstat. Kotva se vytrhne ze dna a probuzená loď si to šine do vnitrozemí k nejbližšímu gejzíru. Je prastarý, mohutný a laskavý. Čeká na nás. Chvíli nám trvá, než jej nalezneme. Přesto se to nakonec podaří a v kruhu jej obestoupíme. Jen mžik. Proud vyráží mohutně vzhůru a mraky a možná i hvězdy šimrá zlehka na břiše. Ta chvíle je bez času.

Je večer. Děti odcházejí do školy.

Foto: Jan Krčma, Nela Petříková