Jednoho večera ve Fryštáku Móniky Afonso

Do 19. hodiny scházela snad půlhodina, když do knihovny přišla Mónica. Čekalo ji autorské čtení poezie o Fryštáku, o pocitech z Fryštáku – o nás v ní, o sobě v nás.

Posedátka jsme tentokrát soustředili do půlkruhu kolem křesla, zády se dotýkajícího pultu. Bude to chvíle odkrývání a otevřené dlaně, proč se tedy vzdalovat prostorově?

Po chvíli dorazily Bára s Dankou, pro nadcházející večer koncentrovaných emocí překladatelky. Od Móniky jsem zjistil, že její oblíbenou hudbou jsou Beatles. Do začátku jí tedy broukali do nitra právě oni. A pak se láhev knihovny plnila a plnila svými návštěvníky – lidskými vzkazy. Kdo přišel, vešel se. Láhve pro cenný náklad mají totiž zvláštní moc, jsou otevřené natolik, až je lze označit za bezedné.

Počkali jsme několikero mrknutí oka přes chvíli, kdy odbila devatenáctá, a pak už bylo načase průvodkyni světem sebe samotné uvést a těšit se z mimořádné příležitosti pohlédnout do zrcadla znajícího jiné končiny, jiné podoby lidských niter.

Mónica za přívětivého Danuščina tlumočení představila sbírku své básnické tvorby a předestřela, co bude dál: Vyslechneme si šestici básní v původním znění v angličtině a poté i jejich český překlad (taktéž Danin). A tím, kdo jej bude zprostředkovávat, budeme my, kdo k tomuto místu máme svým vsazením blízko.

Četlo se. A od začátku jsem byl vtažen. Tvorba imaginativní, citlivá, nedoslovná. Pro mě formou i obsahem blízká. Střídaly se různé barvy, třeba Ivin sytý hlas zlehka se dotýkající básně Věnováno Laďovi nebo pokorný a jemný přednes Řádů a kruhů v podání paní Jitky. A Danuška a Marťa a Jirka. Milá společnost.

Pak jsme si povídali. Bylo o čem. O genezi a inspiraci přednesených básní, Móničiných předchozích literárních zkušenostech, její povídce dosud zcela nepřeložené do češtiny, o tom, co jí psaní přináší, o Fryštáku, jeho lidech, umělecké tvorbě vůbec.

Večer otevřené dlaně. Setkání s tvorbou pocházející z jedné mysli, ovšem další mysli propojující, setkání s protipólem veršů sobeckých, uzavřených, se zakódovaným přístupem.

Děkuji Mónice za sbírku Cesty po Fryštáku, o níž je výše řeč, věnovanou Vaší knihovně. Můžete si ji přijít prohlédnout a nacházet. Bude nám radostí.

Mimochodem, tato sbírka byla doplněna do rubriky Fryšták v literatuře, kde kromě ní můžete objevit několik dalších náhledů na kořeny našeho fryštáctví a jeho podoby.

JK

Mónica José Vidal Afonso je mladá Portugalka, jež se ve školním roce 2013/2014 rozhodla stát dobrovolnicí (v rámci projektu Evropské dobrovolné služby) a podpořit svým osobním vkladem zejména dvě fryštácké instituce věnující se mládeži: DIS-klub i spolek Fair Play.

Foto: JK