Jeden

V tomto roce jsme díky Jednomu světu nahlédli za dvě z mnoha zdí.

První z nich bylo pro část společnosti strašidlo inkluze ve vzdělávání. Pojem mnohovrstevnatý, ale jak ukázal jeden z promítaných filmů, jeho dopady jsou jasně vnímány i některými z těch, jichž se tato problematika týká.

O druhé se dá říci, že je to hrubá stavba. Procházíte dennodenně kolem a říkáte si, safra, už by to chtělo nějaké došolichání, nějaký ten pěkný kabátek. A ono nic a vy zkrátka dál ohrnujete nos. Jenže podstata domu je stále stejná, ať už je to dokonalé cukrové bydleníčko, nebo jen stavení archetypálního rázu.

Podvečerní projekce Putinových her se nakonec neuskutečnila. Přišla jediná zájemkyně, a proto jsme společně dospěli k rozhodnutí, že to vzdáme. Zajímavé. Výkladů může být nespočet a mohl bych jimi zaplnit snad půl stránky A4. Věřme, že v tom bylo jen hezké počasí.

Všichni spolu

Rozladění, že tento sociální tmel nebylo možno rozšířit dále. Jak asi muselo na protagonisty filmu působit, že otevřenost a vzájemnost, k níž dospívali, je díky nejrůznějším byrokratickým překážkám momentální, že společnost má svůj nezměnitelný systém úrovní?

V závěru přibil Davidem vyslovený jasně zformovaný názor na třídění, kterého se ve školství dopouštíme.

Punkový syndrom

Emoce, které jsou schopny vyvřít, když přijde podnět. A zároveň neuvěřitelný osobnostní tetris. Jak se mohou dát tak rozdílní lidé dohromady?

Je důležité být u zrodu písňové tvorby, která se z kapely dere. A tahle tvorba je ostatně odpovědí na výše uvedenou otázku: „Jak je to možné?“ Jde o vývar ze všech situací, které jsou protagonistům známé. Jejich smršť si sama zvolila žánr.

Veřejnosti: Údery vědomí, že Pertti a Kari nejsou ti za fyzickou či mentální zdí, které díky odlišné zkušenosti nikdy nepochopí, ale rozpoznatelnými podobami jich samotných.

Kdy: 26. května 2016

Diváci: žáci 8. a 9. ročníku ZŠ Fryšták