Co dělají včely o nedělích?

Týden počínající Velikonočním pondělím nám přinesly desítky tisíc drobných křídel. A lze napsat, že stejně rychle jako k nám zavítal, tak byl i v podobě pylového poprašku z týchž křídel setřesen.

Načal to Včelařův rok

O několik listů kalendáře a spoustu dění zpět se odvíjel den, během nějž jsme se v knihovně s paní Hrabíkovou domluvili, že by bylo fajn uspořádat včelařskou přednášku pro veřejnost, která by měla své doplnění v podobě ukázky včelařských jarních úkonů. Dohodli jsme termín i prostorově ideální místo pro předpokládané množství zájemců (hasičskou zbrojnici: děkujeme za skvělý přístup panu Richterovi). Poté už zbývalo jen těšit se. Každá další spatřená včelka mezitím zmnožovala zásoby příjemného očekávání.

22. dubna po 17. hodině

Rychle v knihovně do tašky hodit kdesi cosi, skočit do obchodu pro nějaký čaj a potom hned na místo.

Téhož dne, zbrojnice mezi 17.30 až 17.45

Ajta krajta, všechno je na místě! Polstrované židle, informační rolety, nástavky, kombinéza, včelstvo na návštěvě, rámečky ukazující, jak to vypadá přímo tam. A kromě toho usměvaví protagonisté – paní Hrabíková a pánové Modlitba i Kašpárek – a jejich zázemí v podání paní Modlitbové. Fíha! Vskutku důkladná příprava ze strany místních včelařů. Nezanedbávaný pitný režim (hojnost minerálek či medoviny) a přehršle chutných koláčků.

Dtto, zhruba 18.10

Uvést přednášku spolku, který má na Fryštácku za sebou více než století existence, je mi příjemnou ctí. Zaplněný sálek je do složení pestrý. Mezi návštěvníky najdeme jak zasloužilé (je myšleno bez jakékoliv ironie) včelaře, tak i veřejnost napříč věkovými kategoriemi. O včelařově roce, práci, poznatcích i radosti se dozvídáme postupně z úst a záběrů Jany Hrabíkové, Radoslava Modlitby, Radima Kašpárka i Josefa Duši. Co řečník, to jiný styl. Společný je všem zápal pro svět statisíců jemných křídel, protkaný nehmatatelným, ale přepevným poutem pospolitosti. Nejen proto oči přítomných nebloudily na levá zápěstí, případně do kapes. A vězte, že nastala hodně silná chvíle: když zazněl dotaz, kolik z návštěvníků se hodlá věnovat včelaření. Zvedlo se hned šest rukou...

Mgr. Jana Hrabíková, Ing. Radoslav Modlitba: včela, její význam, struktura a vývoj včelstev a průběh včelařova roku,

Radim Kašpárek: péče o zdraví včelstev,

MUDr. Josef Duša: včelaření z pohledu včelaře s pětiletou zkušeností.

Končilo se snad po osmé hodině. Předtím mohli zájemci prohlédnout množství přinesených pomůcek a konzultovat s přítomnými včelaři, navazovat kontakty a mimoděk se i přesvědčit o tom, že zavítali do příjemného a přátelského prostředí. Děkuji, paní Hrabíková, pane Dušo, pane Kamenáři, pane Kašpárku, pane Modlitbo, pane Růčko, pane Svačino. Byla radost s Vámi pobýt.

***

Sobotní plány navštívit vítovskou včelnici rodiny Dofkovy a Hrabíkovy vzaly za své kolem ranní 8. hodiny. Lilo a lilo. Komunikaci s manželi Hrabíkovými však nastálé rojení vlhkosti nenarušilo, a proto jsme záhy obeslali majitele e-mailových adres z našich adresářů a zavolali, kam bylo třeba. Předpověď nálad oblohy pro následující den byla příznivá, smluvili jsme tedy nedělních 14 hodin.

Čtvrthodinu před termínem se část z nás setkala s panem Hrabíkem na fryštáckém náměstí, odkud jsme jej následovali do Vítové. Ještě než naše kolonka (čítající čtyři vozidla) dorazila k chatám, míjeli jsme skupinu několika pěších účastníků prohlídky a zkušených včelařů v jednom a jejich manželek.

Tam: Hezky situované klidné místo u lesa bylo stejně jako hostitelé otevřenou dlaní. Paní Hrabíková nás uvítala ve včelařském, nabídla občerstvení a pak jsme se vydali na komentovanou prohlídku jednoho z včelstev. Byla ozvláštněna drobným napětím – pátrali jsme po klenotu celého společenství: královně. A byli jsme jí vskutku na dotek. Zájemci si mohli v rukou potěžkat několik rámečků pokrytých pobzukujícím osazenstvem, cítit vzduch prosycený medovím, případně olíznout prsty, na nichž ulpěly kapky medu. Stálo nás to všechny jediné žihadlo. Mezi jednotlivými zmáčknutími dýmáku a v předcházející větě zmiňovaných medochvílí jsme si v podání paní Hrabíkové vyslechli a zhlédli, kdy a proč se hledá královna i jaké jsou včelařovy první jarní aktivity. Kdo se vydal do včelína, mohl si díky panu Hrabíkovi prohlédnout, jak se zatavují mezistěny, a také si to vyzkoušet, prozkoumat nerezový medomet či okusit lahodný medovník paní Marie Zapletalové. A opět byl čas i prostor dozvědět se užitečné informace od zkušených včelařů. Jak pan Růčka, tak i pan Kamenář a další přítomní se ochotně podělili o své poznatky.

Když si zpětně pročítám všechny řádky, říkám si, že nebýt u toho, vnímal bych je jako idealistický promo článek. Věřte mi, nebo ne, vše výše uvedené se stalo. Děkuji za to z lesa v sobě!

P. S. Kdo by měl zájem být u toho, když paní Hrabíková ve Vítové včelaří, může se toho nadít zhruba každý druhý víkend, případně se může aktuální termín dozvědět na e-mailu jana.hrabikova@centrum.cz.

P. P. S. Jak jinak může takový článek končit než úspěšným odchytem roje na výletě? Nepochybně si říkáte, že je to hodně otřelé. Uznávám, zní to tak. Ale ona voňavá neděle pro jednoho z včelařů touto aktivitou skutečně skončila. A zároveň začala ;-)

Foto: Jana Hrabíková, Radoslav Modlitba, Oldřich Růčka