Burza fotbalových kartiček No. 2

Burza fotbalových kartiček No. 2 měla přinést něco nového. To bylo jisté.

První nápady vykrystalizovaly už v průběhu podzimní premiéry. A tak jsme je zkoušeli proměnit ve skutečnost.

Co kdyby se děti mohly setkat s aktivními fotbalisty z Fryštáku, kteří se dokázali dostat daleko, a zeptat se jich na otázky, jež s jejich kariérou souvisejí? Kdo jiný by to měl být než Patrik Slaměna, který má za sebou i prvoligovou zkušenost a v současnosti se podílí na návratu Hanácké Slavie Kroměříž do 2. nejvyšší soutěže? A z mládežnické kategorie určitě Míša Slaměnová, aktuálně deváťačka, pro niž je skloubení fotbalu (1. FC Slovácko) a studia dobrovolně zvolenou výzvou.

Začalo to volbou termínu. Abychom pomohli šanci, že se setkání s Patrikem zdaří, rozhodli jsme se pro čtvrtek 24. dubna, kdy byla podle herního kalendáře Hanácké Slavie alespoň drobná naděje, že to vyjde. Míša měla mít tou dobou po přijímacích zkouškách, a proto i její účast nebyla beznadějná. Ještě zbývalo vyřešit jednu lapálii – kluci z přípravky měli mít trénink. Domluvili jsme se proto s trenérem Lukášem Markem, že pro ten den bude trénink zdobrovolněn.

Neopomněli jsme oslovit sponzory, aby měly příjemný základ pro směňování i ty děti, jež zatím žádnou sbírku nemají. Je skvělé, že e-shop sběratelských kartiček Vesely-drak.cz nám také pro dvojku poslal hodnotný dar – tentokrát v podobě dvou booster boxů, aršíků sběratelských samolepek a kusových „limitek“ (kartiček limitované edice). O sponzoring jsme požádali i několik prvoligových klubů. Ozval se jediný – prostřednictvím klubové srdcařky a specialistky marketingu Jany Kaufnerové SK Slavia Praha. Díky tomu děti mohly potěšit také samolepky, náramky a reflexní pásky s logem letošního ligového mistra. A aby měly také přehled o úspěšném týmu, který se o první místo zasloužil (to se ovšem odtajnilo až v sobotu 26. dubna ;-), mohly si odnést také krásné slávistické pexeso.

Důležitá byla také změna zázemí. Aby se účastníci nemuseli tísnit mezi regály jako minule, domluvili jsme se se správcem nové hasičské zbrojnice Lubomírem Richterem, že burza proběhne tam.

Několik dní před akcí bylo zřejmé, že ve čtvrtek budou převládat bouřky. To víte, že jsme doufali v ideální scénář, kdy se deštivé počasí rozhodne dát si přestávku. No, jak jsme zjistili v den akce, nevyšlo to.

Ještě téhož dne kolem poledne jsem telefonoval s Patrikem a zjistil jsem, že ke své lítosti pro zaneprázdnění na burzu nezvládne dorazit. Přesto nám ale stačil dovézt své kartičky a klubové fotografie s podpisy. Ty také byly pro účastníky odpoledne velkým překvapením.

Míša se zotavuje po zranění, proto jí to naopak po konzultaci s trenérkou vyšlo.

Čtvrtek, 15.00. Pomalu se s Tondou chystáme do hasičárny. Zrovna lije. Bereme dary, roztahujeme deštníky a vyrážíme. Jde jen o pár set metrů, přesto vevnitř zjišťuji, že mám úplně promočený batoh. Mokrých bot jsme si všimli ještě venku :-) Dárečky jsou naštěstí v suchu, měl jsem je v náruči. Pan Richter má místnost hezky připravenou – na burzu ideálně rozestavěné stoly i židle.

Tonda na stůl aranžuje sponzorské dary a fotografie od Patrika, ještě vše fotograficky zdokumentuje a už se blíží 17. hodina.

Během patnácti minut je místnost zaplněná dětmi i rodiči a doráží také Míša!

Je to tady. Všechny vítám a oceňuji, že jsou tu navzdory vskutku nevlídnému počasí. Pozornost dětí zaujmou stoly s vystavenými kartičkami a dalšími dárky. Většinu z nich děti dostávají právě v tuto chvíli, aby měly něco do základu. Představuji sponzory, díky kterým to bylo umožněno. O tom, komu se dostanou do rukou ty další, za chvíli rozhodne fotbalový kvíz.

Nastává pravý čas na překvapení. Přibližuji svou představu, že by mělo za ideálních podmínek právě v tuto chvíli následovat povídání s Patrikem Slaměnou. To se sice nezdařilo, ale alespoň dětem přivezl cenné sběratelské kousky a vyřizuje, že některou z dalších burz rád navštíví, bude-li to možné. Tlumočím také jeho bezvadný vzkaz účastníkům, že pokud děláte něco s radostí, začne se vám dařit.

Je fajn, že mají možnost setkat se s Míšou, která je jen o pár let starší než většina přítomných dětí. Povídáme si s ní o tom, co obnáší hrát fotbal na špičkové úrovni. Dozvěděli jsme se třeba, jak sladit školu a kariéru (4 tréninky týdně a samozřejmě i zápasy), jaký je její jídelníček, ve kterém z klubů, za něž hrála, se jí hrálo lépe, kam by to chtěla ve fotbale dotáhnout a další zajímavosti.

Chce to nějakou akci. Jsou děti na burzu dostatečně připraveny? To si ověříme kvízem. V brzké chvíli jsou objasněny i ty nejtěžší otázky, a tak můžeme přistoupit k samotné burze.

Rozpoutává se smršť směňování, která nenechává lhostejnými ani přítomné rodiče, a dokonce přiměje Míšu, aby si skočila domů pro album, do nějž získávala své úlovky před nějakými pěti lety. Zaujetí je natolik silné, že se sbírky i jejich majitelé přesouvají ze stolů na podlahu a prohlížení i výměna probíhají převážně tam.

Dvě hodinky jsou rychle u konce, a když ohlašujeme závěr burzy, je většina sběratelů ještě na place.

Děkuji všem, kdo se přes nepříjemný liják zúčastnili, a loučíme se. Jeden z nejmladších účastníků mi dospěle přichází podat ruku a děkuje za akci, někteří se vracejí pro zapomenuté relikvie a zůstává pěkný pocit. Nevlídné počasí neznamenalo pro děti překážku. Přišlo jich sympaticky hojně – spolu s rodiči kolem pětatřiceti.

Potěšilo mě více skutečností. Nejenom účast. Dominik třeba tím, že byl ochotný nechat si burzu ujít a o pár dní dříve se nahlásil na trénink. Počasí jej nakonec přivedlo mezi sběratele. Míša pak tím, že nebýt rekonvalescence po zranění, také by se burzy nezúčastnila. A samozřejmě Patrik. Všichni tři se do fotbalu pořádně opírají. Je to vášeň, kterou nechtějí nechat vyhasnout. A to je ta nejlepší zpráva!

Děkujeme Veselému drakovi i Slavii Praha za to, že burze dodali drajv, Patriku Slaměnovi za podporu, fotky i kartičky a Míše Slaměnové za to, že byla ochotná podělit se o své zkušenosti a poté se s nasazením burzy zúčastnila.

Honza, knihovník, a Tonda, knihovník junior