Aukce

Přemýšleli jsme, jak dosáhnout toho, aby se děti, které se školní družinou naši knihovnu navštěvují a občerstvují ji svou tvorbou, otázkami i vnímáním, podílely na tom, jaké knižní tituly nabízíme. Aby se staly těmi, komu vděčíme za rozšíření našeho fondu. A napadla nás aukce. Děti dostanou k výběru anotace několika knih a na ty, jež by si u nás rády přečetly, se při dražbě pokusíme sehnat peníze. Co se bude dražit? No přece jejich výtvarná díla, která nám pro ten účel věnovaly. A tak se nepřímo stanou dárci nových knih…

Nebeský pes s jazykem na vestě sehnal mraky tak těsně, že se ohlásily první kapky. V líné morseovce dopadaly na to, co utváří Fryšták - ulice, domy, jejich upomínky lesa -, a také ty, kdo jsou živočišným tepem našeho města - lidi a zvířata. Pak se ale déšť rozhořel v plné míře. Vyvstal důvod ke chmurám. Co bude s aukcí? Promění se počasí za tu hodinu a půl, která zbývá do začátku?

O chvíli později ovšem slunce probouzí úsměv. Louže před knihovnou se ouží, a tak se vydáváme chystat židle. Zanedlouho jsou na místě. S paní učitelkou ještě na výlohu připevníme obrázky dětí, parapet přivítá keramický obýváček a půl pátá se může ohlásit. V mžiku je tu a brzy po ní půl pátá a pět minut, půl pátá a deset minut, tři čtvrtě na pět. Ale… Na židlích sedí jen čtyři lidé. Někdo, s kým budeme mít záhy co do činění, pan šmelinář, mezitím v knihovně hasí hlad a tlumí žízeň. Bude mu stát za to vyjít ven a prokázat výjimečný obchodní talent? Prázdno nás netěší, zkoušíme odchytávat kolemjdoucí a jedoucí. Většinou (naštěstí ne ve všech případech) však mají naše sítě příliš velká oka…

Opět kapky. Byť jsou spíše zamyšlené a nespolečenské, přece jen nás zahánějí dovnitř. Vstupní chodba před knihovnou se stává tím pravým útočištěm. Přibývá návštěvníků. Pan šmelinář rozviřuje slova. Velmi umně. Dokáží zvláštním způsobem nahlédnout do duše představovaných dílek. Vtahuje nás a naše dražitelská odvaha vzrůstá. Oči se nám třpytí, usmíváme se a každé úspěšné završení aukčního kola odměňujeme uznalým potleskem. Venku se zase hlásí o pozornost sluníčko, my ale zůstáváme, a naše skupinka se dokonce rozrůstá.

V poločase, který si můžete vsadit do předchozího odstavce, my knihovníci děkujeme paní učitelce (a jejím prostřednictvím také dětem) za úžasnou celoroční spolupráci s ní a vůbec družinkou. Vždyť tato akce je hravým, ale i navýsost užitečným završením našich setkávání.

Poslední na řadě je obýváček. Drobný keramický zázrak, za který vděčíme Anežce sedící s rodiči mezi námi. Jeho cena se šplhá až na neuvěřitelných 350 korun!

Ze zdi mizí poslední exponáty, avšak radosti neubývá, vždyť cíle jsme dosáhli - všechna díla našla své zájemce a na knihy se podařilo získat lehounce přes dva a půl tisíce, přesněji napsáno 2504 korun! Zdánlivě si odnášíme obrázky, ale ve skutečnosti ony nás. A za to z nitra jejich autorům i těm, kdo mezi nás zavítali a dobré dílo podpořili, děkujeme…

A myšlenky nám občerstvuje otázka: Proč to za nějaký čas nezopakovat?

Událo se 24. června 2011.

Výtečné foto: Dáša Moravcová