ACH podruhé

Útržek ze zápisníku.

Dnes ještě větší návštěva než minule. Místa k sezení na hranici kapacity. Dobrý poznatek: Raději židle s opěradly než štokrlátka.

Zahřálo přiznání paní přednášející, že se sem těšila. Sympatické bylo, že jak řekla, cítila se v knihovně dobře i po skončení druhé z přednášek.

Téma bolestné, ovšem velmi důležité: Péče o člověka s demencí v domácím prostředí. Podle dotazů, jež v průběhu směřovaly k jádru, bylo patrné, že mezi přítomnými jsou jednak ti, kdo se na takovou službu nejbližším připravují, ale i ti, kdo ji poskytují.

Nechtěná proměna hodně věcí změní. Pokud si pečující uvědomí, že vinu nese choroba, ne ten, kdo je jí postižen, je naděje. Hodnota svěřence a to, co jej utvářelo, zůstane jako drahokam. Se vším ostatním, a to hodně vysilujícím, musí ale ten, kdo se stará, bojovat. A není selháním, zjistí-li, že nemá dostatek sil vše zvládnout. Toto přiznání, kdy si pečující připustí, že ve specializovaném zařízení by se měl jeho blízký lépe, je znamením, že nastala chvíle, kdy je třeba poskytnout vhodnější prostředí.

Všichni, kdo se o své blízké v jakékoliv fázi ACH starají, jsou hrdinové.

Pravidla péče (byly probírány následující náležitosti: bezpečnost prostředí, stravování, oblékání, léčebná péče, komunikace a chování, plánování denního režimu).

Bylo toho skutečně mnoho, stejně jako posledně. Bylo co si poznamenávat. Čas se přesýpal snad ještě rychleji. Důkazem byl pohled na hodiny, které právě ukazovaly 19. hodinu a několik minut, když jsme se začali rozcházet.

Tip na některé z příštích témat: sendvičová generace.

Kdy: 2. února 2016

Kdo: Ing. Helena Nováková, ředitelka Alzheimercentra Zlín