14denní Týden knihoven ve Fryštáku neboli Pohledem vzad

Letos to byla patnáctka. Týden knihoven pořádaný SKIPem (Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR) tedy dosáhl věku, kdy začínají být lidé vnímáni jako dospělejší - už zkrátka nejsou dětmi. A to je zatroleně dobrý důvod, proč se připojit. Vaše knihovna tak učinila. Že to neznamenalo jen přihlášení do jedné elektronické řady na serveru SKIPu, můžete zjistit, shlédnete-li odtud níže.

Východisko:

Týden se nám zdál těsný jako dotěrný přívlastek, a proto jsme se rozhodli jej roztáhnout do větší volnosti dvoutýdne (mezi daty 3.-16. října).

První rozhodnutí, jež bývá neoddělitelnou součástí tohoto speciálního týdne, se týkalo čtenářské amnestie. Ti z našich čtenářů, kteří opomněli vrátit vypůjčené knihy nejpozději do tří měsíců, dostali prostor přinést doma či jinde zasuté svazky, aniž by museli zaplatit poplatek z prodlení. A bylo fajn zjistit, že to vcelku zabralo. Přesto si nemůžeme nepostesknout, že ačkoliv výše oněch poplatků není nijak děsivá, některé více měsíců vypůjčené tituly jsou stále někde v terénu. Proto si na tomto místě (na 16. řádku a o něco níže :-) neodpustím jednu výzvu: Čte-li tento článek někdo, kdo se bezmála obává exekutora, neboť knihy jsou majetkem města, může pozdržované výpůjčky vrátit, a přitom se finančně nevyčerpat. Čtenáře-dítě to bude stát nejvýše 20 a dospělce 30 Kč. Vězte, že kupř. v olomoucké univerzitní knihovně nejsou tak milosrdní. Za každý den přetažení výpůjčky si účtují 1 Kč za knihovní jednotku... Nuže, neostýchejte se, my i ostatní čtenáři vám budeme vděční, rozšíříte přece nabídku určenou Vám všem. Na konci odstavce děkujeme za nalezenou odvahu a těšíme se!

Akce další, veskrze (neradio)aktivní

Protože minulost skýtá mnoho krásného, ale zastřeného, rozhodli jsme se věnovat jí prostor ve třech na míru Týdne knihoven usnovaných počinech. První, jejž jste mohli navštívit 6. října, upomínal názvem na jednoho místního mlčenlivého sympaťáka. Po soumraku jste se mohli vydat za Andrýskem. Zvolna utichající fryštácké náměstí se nám stalo bezstřechým muzeem, jehož zpočátku anonymní stavby probouzela jména, mnohdy známá pouze pamětníkům či těm, koho zajímá regionální historie. Domy pak při zasvěceném výkladu PhDr. Česlava Zapletala otvíraly okna do minulosti i konkrétních lidských životů a my někam patřili. Hrozny vína, které na nás v závěru čekaly, pro tuto příležitost věnovala knihovně paní Jarmila Jašková, knihovnice z Vítové. Jejich kuličky upomínaly na jednotlivé domy, jež jsme měli čest toho dne pozdravit.

Následujícího úterý, 11. října, byla sice knihovna hibernována nedodávkou elektřiny a den se uvedl mlhou, přesto se knihovnice paní Anna Zapletalová s manželem vydali spolu se šesťáky a jejich paními učitelkami Po stopách pověstí našeho regionu poodkrýt půvab i tajemství Andrýskovy naučné stezky. Cílem se všem stala vítovská knihovna s přívětivou hostitelkou paní Jaškovou.

O dva dny později, října 13., se konečně mohli dočkat rozřešení jedné záhady ti, kdo se v podvečer dorazili ve vyprávěních a myslích dotknout Pověstí starých hradů. Již nějaký čas si totiž mohli všichni kolem knihovny jdoucí prohlížet krásné rozměrné modely mnoha českých a moravských hradů i zámků, jež pro ně ze své široké náruče vyložila výloha. A že na nich kdekdo oči nechal! Ti, co měli to štěstí být u některých takových přesskelných návštěv, vám potvrdí, jak úžasný je proces poznávání u dětí, které se nedávno vydaly do světa. Malá nápověda velkého tajemství jménem člověk... Také ve vás se probudila otázka, kdo za původem těch modelů stojí? Není divu, to je přece ta záhada :-) Rádi odpovíme. Tím, kdo při jejich růstu, a tedy i zmenšeném znovuvybudování stál a strávil při tom stovky hodin, je pan František Zapletal ze Žabárny, dlouholetý člen Českého sdružení přátel betlémů.

Knihovnina ouška se toho podvečera zaostřovala a spolu s těmi našimi měla možnost vyslechnout o tajuplné minulosti, v níž se společně usmívá možná ano i možná ne. Vydávali jsme se na výpravu do míst blízkých i vzdálenějších, jejichž místní taje byly zachyceny v předminulém či minulém století, ale stejně tak i nedávno, a to nejen literárně. Třeba každým z nás, komu se kraj či jednotlivá místa nějak otvírají. Jen vnímat... Mile bylo při skleničce vína s Karlem Pekárkem i Čtvrtým, jehož příteli z Vilhartic v Nerudově podání právě tuzemské víno tolik duši domorodců připomínalo. Děkujeme za cestu k sobě samým. A zároveň se těšíme na shledání při dalších počinech, které pro vás moc rádi připravujeme! (Stačí jen přijít ;-)

vaši knihovníci

Foto: Pavel Nášel