观察 a poznáváme

Johoho.

To Vám byl týden! Kromě toho, že během něj loupaly perníček kalendáře knihovny, jsme jej cele věnovali dětem (v jednom případě bez rozdílu věku).

Knihy se otvírají a Proč propána chodit do knihovny?

Jářku, dělají to ve spolupráci lidských rukou běžně, proto děti z fryštácké mateřské školy a školní družiny ZŠ Fryšták přivítaly programy pod tímto názvem. Jakmile z ramenou příchozích odlétly bundy, vesty a mikiny a z hlaviček šátky či kšiltovky, usedli na stupínek, do křesílek a na židličky a otevřeli zeširoka oči.

Patří mezi návštěvníky knihovny jen obvykle vypadající a jednající lidé, nebo jimi můžou být i dinosauři, fotbalové míče, koně, letadla, mimozemšťané, piráti, vesmírné lodě nebo yettiové? No, to určitě ne. Proč tedy ten pan knihovník měl takové lístky v rukou a dával dětem z nich vylosovat? Sám se čertil, že asi vytiskl něco úplně jiného, než původně chtěl. (Má tedy vůbec chození do knihovny v současnosti vůbec nějaký smysl?)

Chvilku se škrábal ve vlasech a pak jej napadlo, že než napočítají do deseti, s každou ze zmiňovaných věcí nebo bytostí se setkají. Hm, proč to nezkusit... A ono to funguje! Zdá se, že knihovna není úplně ke zmuchlání a zahození. V knihách se tedy dá objevit kdeco a kdekdo. I když jsou dosahují výšky pouhých 5 cm a několika gramů jako titul Lagovinky Karla Lagy, případně přesvědčují o moci gravitace jako 5,5kg Encyklopedie knihy autora Petra Voita. Obě si naši návštěvníci potěžkali.

1 (jednička zpočátku školková): A pak se dostaly ke slovu obrázky postav a věcí. Malí objevitelé je znovu losovali a v příbězích, které si spolu zahráli, je propojovali do těsta nečekaných situací a setkání.

Na závěr zazněl jeden z příběhů Frankova kouzelného fotbalu, série, již pro malé čtenáře napsal známý anglický fotbalista Frank Lampard a která byla pro fryštáckou knihovnu na základě hlasování mladých čtenářů zakoupena z výtěžku letošní Aukce.

2 (dvojka zprvu družinková): A pak se vám ozvaly zvuky. Vlhce až mokře se loudily z kapek či tůní lidské paměti. Přítomní nositelé a ochranitelé slov rozpoznali vodu tekoucí, bublající, náležející moři či dotekům deště. Z ní přirozeně vyplynula ukázka z Pohádky vodnické Karla Čapka, ze které je patrno, jak nevyschnutelně může bývalé vodníky lapit jejich životní zdroj.

Nu a všechna ta slova zurčící, bublavá, šveholící a osvěžující nepatří jenom vodě. Dávají život jazyku, který ji popisuje, a občerstvují jej. Ten pak zalévá nás a my rosteme s ním.

Kdy: 6.–9. 10. 2014

Čína klučičíma očima

Vždycky mi chyběly pořady určené dětem, jejichž autory by byly samotné děti. Letošní prázdniny probraly několik dalekonosných dopravních prostředků k tomu, aby dopravily do jedné daleké země jednoho devítiletého kluka a jeho babičku. A to je počátek příběhu.

střih

(zhruba po dvou měsících)

Samuel a Miroslava Končákovi

V kině probíhají poslední přípravy. Tatínek Víťa zapojuje dataprojektor k počítači, zkoušíme mikrofon, babička Mirka chystá se Samuelkem a Maxmiliánkem drobná hmotná vzpomenutí na měsíční výpravu v podobě map, vějířů, hracích karet či nezbytného obrázkového slovníku, v jehož používání Samu dosáhl (jak připomněla jeho babička) podivuhodné dovednosti.

V sále postupně přibývají návštěvníci, čas se však nepřesvědčivě překuluje, možná přimrzá k sedačkám. Kluci si užívají stínohru, již skýtá projekce, dorazila i solidní skupina spolužáků hlavního účinkujícího.

Deset minut od ohlášeného začátku uplynulo, kdo hodlal usednout, usedl, nastala chvíle předstoupit před nás, netrpělivě očekávající.

První slova Samu pronáší rozvážně, velmi brzy ale okřívá a v projevu se začínají splétat praménky (otázek) jeho babičky s těmi jeho. Postupem času jejich tok sílí a proměňuje se v říčku se stinnými zátočinami. To už v jedné z nich sedí Samuelovi přátelé, sem tam si pokryjí hlavu kloboučkem z rostlinných stvolů a hrají si se zhmotnělými vzpomínkami. Řeka zmohutněla, na dohled je přehrada. Děti se scházejí kolem jejího stolu a jídelními hůlkami zkouší lapit drobné mlsy.

Je to jako ponořit koš do tajuplné studny. Vytáhnete jej a v okamžiku, kdy nahlédne přes okraj, uvidíte kámen. Zpočátku zamlžený, postupem času se opar kolem něj ztrácí a vy spatřujete barvy. S dalšími vyřčenými slovy na něm k vašemu překvapení přibývají plošky zdůrazňující jeho jedinečnost. Jedním z takových klenotů pro mě byly stránky ze Samuelkova ilustrovaného cestovního deníku vyznačující se vtipnou zkratkou a zachycením podstatných detailů. Dřímají v něm mikroskopické podobnosti s jeho encyklopediemi kosmických bonbonů. Tenhle září nebeskou modří, jiný, zachycující hravé vyjednávání českého kluka a jeho babičky v krámcích s předměty pro turisty, v sobě ukrývá sluneční jas. Pozornosti neunikají pokrmy (památný Samuho výrok: Chudáci Číňani neznají svíčkovou ;-), lidé (český klučík jako vděčný spolufotografovaný objekt), stavby či voda (krásně symbolické psaní dočasných čínských znaků na dlažbu v parku).

Slova i záběry doznívají, už jen se vydat vyzkoušet s dětmi ten velký štětec ven: Tohle je znak pro Čínu...

V dlani řeka, moře, vesmír.

Kdy: 8. 10. 2014

Vlastivědná vycházka po zastaveních Andrýskovy stezky

Také letošek nalezl v Týdnu knihoven příhodný den, kdy by bylo možno opravit střechu. Raný podzim právě protahoval konečky prstů, když manželé Zapletalovi na Skalce zaslechli blížící se šesťáky. Při pohledu na šerem mraků nadkryté Fryštácko děti ve vyprávění fryštáckého kronikáře pana Česlava Zapletala putovaly po historii svého domova, vyslechly si i něco z příběhů, které místo a jeho zvláštnosti vsakují a poté nechají jako pěnu plout na povrchu. Kroky se občas dotýkaly směru Andrýskovy stezky, jejich smysly vnímaly zahloubání výsečí prostoru. Knihovna ve Vítové. Starostlivá hostitelka paní Jarmila Jašková. Nahlédnutí do literatury regionu, voňavý čaj, křížaly a chleba s poctivými povidly.

Kdy: 8. 10. 2014

Velký knižní letmark

Milí přátelé knih a stromů,

zplna nitra Vám děkujeme za splnění jednoho snu. Našeho společného cíle, získání 3 700 Kč potřebných na patronát třešňového stromku, bylo dosaženo. Stromeček bude počátkem listopadu spolu s dalšími vysazen sdružením Arnika v rámci projektu Lopatka pro alej v obnovované aleji mezi Štípou a Velíkovou.

Rádi dodáváme, že jsme při Velkém knižním letmarku díky Vaší štědrosti vybrali dokonce navíc dalších 3 333 Kč. Také tyto peníze budou poslány na konto zmiňovaného projektu.

Stali jsme se svědky kouzla: Knihy se s Vaší pomocí proměnily ve stromy!

V úžasu všem, kdo se podíleli, děkujeme my z fryštácké knihovny.

Kdy: mezi 15. 9. až 15. 10. 2014

Zázemí, bez nějž by vše nedopadlo takto:

Plakát natolik prozářený, že mu patřily oči mnoha kolemjdoucích stejně jako listy: autory jsou žáci 4. A ZŠ Fryšták

Dárci knih, časopisů a jiných objektů k objevování: paní Grmelová, Mynářová, Pálková a Helásková, Přibylová, Sklenaříková, Ticháčková, Vaškovičová; pánové Horák, Pavelka, Petřík, Urban, Urbánek, Žák; manželé Manďákovi; DIS.