Čtenář

Knihovnám dávají smysl čtenáři. Každý z nich má svůj rytmus, s nímž obměňuje výpůjčky, svá čtenářská směřování. Knihovník pak může být u toho, může objevovat část dílků, ze kterých lze dát dohromady čtenářův vnitřní svět. Slova mi v úžasu odplouvají, zjistím-li, že dospělý člověk v sobě nechává dýchat chlapce či děvče, kterým kdysi byl. A ztrácejí se o to více, když je patrné, že si tuto vlastnost dokázal uchovat po několik desítek let. Tento vzácný rys byl nedílnou součástí pana Josefa Taibla, dlouholetého čtenáře (nejen) fryštácké knihovny, jenž odešel 17. ledna.

Ve chvíli, kdy se roku 2011 vynořovala podoba webových stránek knihovny a přirozeně z ní vyplynula rubrika „Naši čtenáři“, napadlo mě jako prvního požádat pana Taibla o jeho čtenářský portrét, který bychom na nich zveřejnili. Při jedné z následujících návštěv nám jej poskytl. Neokázale, samozřejmě. Se stejnou samozřejmostí, s jakou si půjčoval vedle knih beletristických i naučných bez přívlastků také ty určené dětem a mládeži.

Pane Josefe, děkuji Vám za to.

Jan Krčma

Čtenářský autoportrét pana Josefa Taibla

Máte rádi knihy?

Já se přiznávám, že knihy jsou pro mne nejoblíbenější výplň pro chvíle volného času. Dávám jim přednost před rádiem i televizí a bojím se dne, kdy se mi zrak zhorší natolik, že bych musel přestat číst.

Je to jistá forma závislosti, která ovšem zdraví neškodí, a mám to štěstí, že i manželka je horlivá čtenářka. Rád si vzpomínám na dobu svého nejranějšího mládí, kdy nebyl do naší obce ještě zaveden elektrický proud a nebylo rádio, kdy jsem ještě nechodil do školy a neuměl číst, jak rád jsem poslouchal svého o osm let staršího bratra, který předčítal knihy Julese Verna při večerním drhnutí peří. Nejvíce se mi líbil „Tajuplný ostrov“. Stejně rád jsem si později přečetl Defoeova „Robinsona Crusoa“.

V roce 1937 jsem o Vánocích dostal knihu „Zázraky moderních strojů“, ve které se zábavnou formou vypravuje o tehdejším stavu československého průmyslu. Je tam popsána výroba papíru, historie zrození tužky, elektrárny, koksovny, výroba železa, historie kakaových bobů a jiných dobrot, výroba textilu a motocyklů Jawa. Také zařízení tiskáren a rotační tisk časopisů. Škoda že jsem nyní ještě nenašel knihu, která by mne zábavnou formou provedla světem moderní mikroelektroniky.

Velice rád vzpomínám na dobu, kdy jsem chodil do fryštácké měšťanky a po vyučování jsem si chodil do salesiánské oratoře vypůjčit knihy. Po návratu domů ze školy jsem musel pást krávy, což bylo velice nudné, ale s knížkou od Karla Maye mi čas utíkal tak rychle, že jsem někdy přivedl krávy domů se zpožděním.

Že se nic nemá přehánět (ani čtení ne) jsem se přesvědčil, když jsem začal studovat na zlínské střední škole a začal chodit do zlínské knihovny, která byla na svou dobu velmi hezky vybavena. Všechny knihy měly stejnou pevnou vazbu s koženým hřbetem, na kterém bylo číslo knihy. Čtenář si musel zakoupit tištěný katalog knih a na kousek papíru napsat čísla knih, které si chce vypůjčit. Ten odevzdal obsluze u pultu, která knihy vyhledala, pokud ovšem nebyly právě zapůjčeny jinému čtenáři. Bylo tam hodně knížek, které byly zábavnější než školní věda, a to se pak projevilo na nezvykle mizerném školním prospěchu.

Vybavení fryštácké městské knihovny je mnohem modernější a umožňuje čtenářům nahlédnout do kterékoliv knihy, kterých je v regálech velké množství. Mně chybí jen náš někdejší vynikající češtinář profesor Adamec, který nám dovedl přiblížit většinu autorů ke konci první republiky. A proto, „lidé, čtěte“.