Vodník

Poprvé čtení venku. Výlantský rybník 26. června před 17. hodinou, tráva ještě nesežehnutá pecí letního slunce. Na lávce matka a dcera, v loďce vodník. Kousek od břehu se v rukou zadumané hudebnice probouzí violoncello. Stébla se ohýbají pod kroky příchozích. Budou se moci narovnat, ještě chvíli počkáme.

Tóny a barvy hlasů. Pradávná hluboká tůň pojednávající o vině a trestu pohlcuje vše. Víří v ní emotivita dceřina, matčino odhodlání třeba i nehty si vytrhat a vodníkova nechuť pustit to, co je fyzicky i duševně lapeno. Rámem je kupříkladu kuňkání žab i občasně sem zalétající traktoření. To vše má své místo. Mýty i rurální realita vytlačované naší společností na stále stísněnější okraj zde nacházejí dostatečný prostor.

Cellistka vyluzuje melancholické zátočiny lidových písní, které nás opřádají. Voda se vaří.

Kdy: 26. června 2015

Kdo: Iva Lauterkrancová (matka), Veronika Lauterkrancová (dcera), František Odstrčil (vypravěč, vodník), Anna Jandásková (cello).

Foto: JK