Kniholapka

Milé literárně otevřené dámy a stejným způsobem ladění pánové,

čtete tyto řádky, a tak vězte, právě jste byli koutkem oka, případně okem celým lapeni!

Buďte si ovšem jisti, že to není nijak nebezpečná štrapáce. I když, kdo ví...

Na níže položených řádcích se můžete setkávat s doporučením aktuálního knižního titulu, který zaujal známou osobnost autorsky působící v literatuře ať už jako spisovatel, nebo překladatel. Daný titul bude záhy, bude-li k dispozici, zakoupen do knihovního fondu Vaší knihovny.

 

Kapitola 2: Monika Kompaníková, 21. 9. 2016

Dalším, kdo v této rubrice očeše plody nevšední knižní produkce, je Monika Kompaníková, slovenská spisovatelka (Anasoft Litera, Cena Ivana Kraska), autorka nečastých, ale o to působivějších próz, výtvarnice, publicistka a od loňského června také kmotra našeho projektu Vo dverách Slovensko znovuobjevujícího kulturu našich osudem i jazykem nejbližších sousedů.

 
Časti trilógie maďarsko švajčiarskej spisovateľky vyšli v Čechách aj na Slovensku niekoľko krát, no nikdy nie kompletne, čo je zvláštne, pretože jednotlivo sú síce hodnotným a pútavým čítaním, no len v trilógii majú skutočnú silu a zmysel. V Artfore sme ju vydali s veľkou radosťou ako knihu, ktorá sa nám viacerým akosi „plietla“ do života a spájala nás, no nikto z nás nemal také vydanie, aké by si kniha zaslúžila. 
 

V trilógii nájdete príbeh dvojčiat, dvoch chlapcov, ktorých matka cez vojnu odváža v záujme ich prežitia na vidiek, k starej matke. Chlapci zvyknutí na dobré oblečenie, starostlivosť, život v meste sa ocitnú na statku, kde ich stará matka ‒ krutá a vulgárna žena ‒ núti tvrdo pracovať. Chlapci si nájdu svoju vlastnú stratégiu ako prežiť, svoje vlastné prísne pravidlá a morálku. Príbeh, najmä keď sa prelúskate k druhej a tretej časti, postupne vyvoláva viac a viac otázok ‒ kto je kto? Kto čo povedal a čo je len napísané? Čo je skutočnosť a čo je lož? Existujú dvojičky, alebo len jedno dieťa? Kým Veľký zošit prekvapí svojím strohým no pôsobivým jazykom, Dôkaz spochybní to, čo sa udialo v prvej časti, a čitateľ stratí akékoľvek oporné body a po prečítaní Veľkého klamstva sa všetko zjaví z celkom inej perspektívy.

Kniha je mimoriadna aj svojím štýlom ‒ takmer žiadne opisy, prídavné mená či hodnotiace vety (a aj toto má v príbehu svoju logiku a opodstatnenie), len strohé, no o to silnejšie vety popisujúce jednoduché činnosti a fakty.

Foto: Markéta Dlouhá

 

Kapitola 1: Anežka Charvátová, 10. 3. 2016

Prvním, kdo tuto rubriku provane svým svěžím příspěvkem, je Anežka Charvátová, přední česká překladatelka (Cena Josefa Jungmanna, Magnesia Litera) a hispanistka, která shodou neliterárních okolností příští týden oslaví své narozeniny.

Milá paní Charvátová, děkujeme Vám z prýštivé síly předjaří a přejeme Vám slova vydatného proudu, silného jako řeka!

Doporučuji čerstvou novinku: Román Cestovatel stoletím argentinského autora Andrése Neumana, kterého v překladu Jany Novotné vydalo Argo. Neuman je sice původem z Argentiny, ale od 14 let žije ve španělské Granadě a jeho psaní je zvláštně dvojdomé, nebo spíš vícedomé, je doma všude a nikde. Cestovatel stoletím se odehrává v Německu 19. století, ale není to historický román; stejně jako to není milostný ani iniciační román, ani detektivka, i když zločin se tu také objeví, nýbrž cosi zvláštního, co má od všeho něco. Protagonista Hans necestuje za určitým cílem, sama cesta je pro něj hodnotou, stejně jako pro Neumana (podobně jako Roberta Bolaña, který o Neumanovi řekl, že mu patří literatura 21. století) je největším potěšením samo psaní. Hans si pro radost překládá soudobé romantické básníky, s nimiž zachází značně svévolně, a překlad se mu prolíná s erotikou, s níž má překvapivě mnoho společného. Celý román je odkrýváním, borgesovským překladem fiktivního německého příběhu do autorovy španělštiny - a pak do češtiny. Bolañovým čtenářům může připomenout závěrečnou část románu 2666 - nejen umístěním děje do Německa, ale hlavně hravostí, potěšením z vyprávění i pomrkáváním na čtenáře. Který překvapeně v některých vlastních jménech postav pozná sestavu západoněmeckého fotbalového týmu na mistrovství světa v Argentině... A pozor, Neuman není jméno původně německé, ale autor je podědil po židovských předcích z východní Evropy.

Zdroj foto: wikipedia.org