Týden knihoven 2012: Čtenáři, z klece stereotypu ven!

Heslo 1: Negativní emoce způsobují nemoce. (Václav Dušek)

Zakořeněná stereotypní představa: Chřadnoucí obrýlený schoulenec z posledních sil listuje zaprášenou publikací. Toto politováníhodné chřadénko je lehčí vzduchu a basta! Ha, idealista! Ti druzí jsou naopak lidé hmotní (dopouštějí se skvrn z krve, vajec a třešní a pak jsou nucení hledat adekvátní prací prostředky), čiší z nich neotřesitelné zdraví, na knihy pohlížejí svrchu a vědí si rady vždy a všude.

Letošní Týden knihoven podtitulem Čti, žij zdravě (nejen) v našem podání nabídl knihomilným stvořením možnost prokázat, že také ona jsou schopna dopouštět se zdravého životního stylu, že zkrátka nemyslí jen na hýčkání ducha (jeden rozměr zdraví), ale také umějí libě sytit svou schránku a neopomíjejí fyzický pohyb.

V pondělí 1. října jsme zájemcům předestřeli možnost vytáhnout ze skříní a botníků vycházkové či běhací kusy oděvů a obuvi. Cílem byl jeden příjemný okruh vinoucí se od Lesní čtvrti kolem Elišky kousek pod Ondřejovsko a zpět. Sešla se nás čtveřice. Dva si zaběhali, dva se prošli, rozmlouvali, kochali se a ještě si odnesli pár svěžích pýchavek a klouzků. (Pohyb)

Úterek byl věnován bříškům, která nespasou kdeco. Měli jsme připravený výjezd do zlínské prodejny U Zeleného stromu, zcela místně označené přízviskem „biomarket“. Abychom potenciálním spolunávštěvníkům ubrali starosti spjaté s dopravou, nabídli jsme odvoz i dovoz. Stačilo k němu jediné auto. Byli jsme opět čtyři. Paní prodejkyně se nás velmi ochotně ujala a ze slov, jež jednotlivým zastavením věnovala, přímo prýštilo zaujetí pro věc i znalost sortimentu, který lze u Stromu nalézt. Ti, kdo se potýkají s nejrůznějšími stravovacími omezeními, které přináší kupříkladu celiakie či alergie na kravské mléko, vědí, že nejde pouze o biovýrobky bez přívlastků. Procházeli jsme, mlsali v duchu a pak i nakoupili. Při cestě zpět na nás pomrkávaly hvězdy, které postupující podzim vyhnal na pastvu opět o něco dříve než před týdnem... (Potraviny)

Kolem středeční sedmnácté hodiny jsem se vydal do bývalého kinosálu, abych připravil podhoubí pro myšlení a slova o józe (a snad i skutky jí se týkající). Začít jsme s Petrem Ševčíkem, Fryštačanem věnujícím se masérství a cvičitelství jógy, měli o půl. Místnost úžasně uzmula čas - zrovna tam probíhala zkouška dramaťáku. O něco chvil později na plácek lemovaný pekárnou, radnicí a kdysikinem dorazil Petr a první účastnice. Pak několik dalších. Vplynuli jsme dovnitř, usedli na koberec a povídání o jedné z podob jógy - Ashtanze Vinyase - bylo přirozeně rozloupnuto. Tentokrát nás bylo více a většina se s přednášejícím znala. Překážky ovšem nevznikaly ani pro ty ostatní. Aby se po úvodu dostaly ke slovu i naše schránky, zkusili jsme si sed, při němž bylo možno dopřát si skutečného narovnání (od kořínků ke konečkům). Narovnalo se nám naslouchání a my postupovali dále do vozu cvičení jménem Ashtanga. Byl také prostor pro sdílení individuálních zkušeností s jógou a jí se týkající otázky. (Jóga)

...

Je pondělí, Týden knihoven ulpěl na obráceném listu kalendáře, před chvílí jsem z výlohy sňal plakáty, vystavené knihy nechám ještě několik dní.

Heslo 2: Zdraví - to je taková ošklivá nemoc, říkají bakterie. (Piet Hein)