Maminky a děti v knihovně

Před týdnem a dnem k nám přišlo s předstihem jaro. Navštívily nás maminky s dětmi. Knihovna otvírala dveře rozjasněná. Vždyť očekávala vymetení posledních vláken zimní ospalosti ze svých koutů!

Když se dámy i děti usadily, bylo načase naši hostitelku představit (po dobu měsíce března proměněnou v knihrestauraci Na Sladko). Bylo by přece neslušné nechat tuto čerstvou sedmnáctici jen tak odbýt. Pohledy nám putovaly knihovnou zleva doprava, slova označovala jednotlivá místa a jejich tajemství, v několika desítkách vteřin jsme se prošli od čtenářského zrození až k dospělosti, dozvěděli se něco o tom, kolika knihami i čtenáři tento prostor oplývá... Většina návštěvníků se vědoucně usmívala, vždyť se s ní znají a nechávají krokům promlouvat jejím směrem.

Potom nadešla chvíle na stole vyskládaných titulů nejrůznější naučné literatury i beletrie (obzvláště se vztahující k těm nejmenším), která by podle mě mohla maminky zajímat. Provětrali jsme stránky knih i několika časopisů řádně a bylo milé, že si nejedny řádky našly své čtenářky. Nade vším se vznášelo okouzlení z úžasné knihy - fantazijního semínka Co by se stalo, kdyby Daisy Mrázkové.

Děti vydržely dění věnovat pozornost obdivuhodně dlouho. Následné skotačivé objevování místnosti v hloučku bylo přirozeným a sympatickým završením setkání. Postupně odcházejícím maminkám slušela kytička a nám přibyla nám jedna nová čtenářka, jaro vítající usměvavý zajíček ze slámy a s duchem knihrestaurace Na Sladko souznějící bonboniéra.

Děkujeme za setkání, Vlaštovky!

Honza