Erben

Páteční šestnáctá hodina odbila a lampa se připravovala zhasnout. Kino očekávalo svého spřízněnce Karla Jaromíra. Filmům i jemu se daří v nerušivém setmění. Vše, co se v člověku sváří, se najednou vyloupne jako jádra ořechů ze skořápky (mimochodem Erbenova Popelka to má trochu jinak ;-)

Děvčata z literárně-dramatického oboru ZUŠ Morava procházela zákoutími Zlatého kolovratu a představa o výstavě jako organickém pokračování Kolovratu nabývala křídel. To by mohla být síla!

Pět pět až pět deset. Mnoho sedadel si našlo své usednuvší, je nevyšší čas začít. Zavíráme boční vstup a jdeme zhasnout. Rád bych rozsvítil „jednu větší baterku“, jež byla pro zahájení inzerována, nemůžu ji však dostat z kapsy. Protloukám se ke stolku, kde by měla čekat drobná svítidla určená k výstavě. Naštěstí jsou tam. Beru jedno z nich a za jeho doprovodu představuji, jak náš „lehce zšeřelý počin“ ke svému zrodu přišel. Kolik nitek se muselo seběhnout, aby vytvořily pevné plátno...

Ústav pro českou literaturu AV ČR a jeho svěží moderní projekt Literatura ke stažení, který překročil tradiční hranice jednoho expozičního místa a jehož prvním počinem je právě erbenovská výstava. Krajská knihovna Františka Bartoše, která výstavě dala fyzickou podobu a loni v listopadu, měsíci, kdy se připomínala obě výročí KJE, ji představila veřejnosti ze Zlínska. Dívky ze ZUŠ a jejich paní učitelka Alexandra Nečesaná, které neváhaly a připojily se k dvoudenní připomínce autora Kytice. Všichni, kdo přišli a spoluutvářeli atmosféru oněch dní...

Přítomní se dozvídají, jak se bude podvečer na půdě někdejšího kina vyvíjet. Společně s baterkou v mé pravé ruce hledáme výstavu: je na stropě, na stěnách? Kde vlastně vězí? Představení je uvedeno, jen je ještě třeba naladit se na ně. Nabídka slova visí ve tmě sálu. Kdokoliv má možnost ukázat, že ani více než 150 let neubralo Erbenově zásadní sbírce na síle a podmanivosti. Verše vyrážejí automaticky - jako sněženky, z nichž slunce odkryje mrazivý kabátec. Zní i úvod samotné Kytice a jejího dorčení se za baterčina svitu ujímá Hanička Vicherková.

Zlatě kolovratně: Napřádal si nás. Krok za krokem naše pozornost přicházela blíž a blíže. Zejména ústřední ztvárnění kolovratu odhalujícího zločinné spřažení macechy a její vlastní dcery zastavovalo dech i okolní svět. Zlá, zlá to nit... Ani chvilkové vytržení, které měl na svědomí filuta smích laškující s několika účinkujícími slečnami, nemělo tu moc výsledku ublížit. Potlesk pak kroužil kolem okamžiků, kdy se soubor dával dohromady, nad všemi překážkami, s nimiž se setkal, ale i nad vůlí a osobním růstem, jež příprava přinesla. Dlaně rozprávěly s dlaněmi, a světlo, které proudilo v průběhu Kolovratu, opět zmizelo. Přísvit baterky, šelest nohou a občasný šepot rámovaly chvíli, kdy děvčata na oponu rozvěsila listy výstavy. Nato rozdala světýlka tomu, kdo si je nepřinesl z domu, a všichni si expozici rozešli prohlédnout po svém. Kuželem záře lovili jen ta slova, ty obrázky, které chtěli, vše bylo bližší, objevitelské...

Druhého dne vše začalo o desáté dopolední. Opět nás čekalo uvedení, kytiční balada a představení, tentokrát v první repríze. Návštěvnictva (včetně ředitele ZUŠ Morava pana Libora Mikla) přišlo méně, ale slečny nic nešidily, hrály naplno. Úryvků z balad v podání diváků jsme se dočkali několika a navíc jsem v úvodu (poprvé a naposled) musel unikat několika zvědavým baterkám (blažená bezsvětelná anonymita! ;-). Ty spolu s dalšími dostaly svůj prostor opět na závěr - při putování výstavou.

Odpolední schůzka s ústředním bodem - derniérou - potěšila mj. také několika návštěvníky, kteří byli přítomni už v pátek. Poklidně bylo. Vše si plynulo svým tempem. A po výstavě bylo dopovězeno drobnou výtvarnou dílnou. Zájemci, mezi něž se zařadily také naše dívky, měli možnost vyzdobit si vlastní svatební košilku, nakreslit komiks některé z balad nebo dílek pexesa zachycující kytiční postavu zvolenou dle libosti.

Kolovrat - střípky

Posádka (dle abecedního pořádku): Adélka Dušová, Eliška Halaštová, Hanička Vicherková, Janča Skaličková, Klárka Jurčíková, Lucka Mařáková, Martinka Škrabánková, Verča Lauterkrancová

Hudební ilustrace měly moc uváznout v paměti - Janča volila vskutku dobře :-)

Kolovrat - pod spodním okrajem

Celistvost výsledku i jeho působivost výrazně podpořila práce s atmosférou. Tma a světlo. Erbenovští démoni a odčiněná vina. Instalace výstavy v přítmí protkaném nápovědnou září diodových uhlíků. Nepřerušené plynutí. Hned vzápětí za téhož rámce individuální objevování v podání návštěvníků. Podpoření prožitého.

Foto: Pavel Nášel