Velké a Malé sázení

Stromy. Po tisíciletí s nimi zacházíme ku svému prospěchu. Lesy přetváříme v plantáže, dřevo nám stále slouží k mnoha účelům. Zároveň však také čistí ovzduší, v půdě zadržují vodu, poskytují (ať už jako solitéry, nebo stromořadí, hájky, lesy) úkryt bezpočtu živočichů, utvářejí ráz krajiny, korunují ji. Jsou mlčenlivými svědky našich krátkozrakých pokusů o emancipaci. Často si nepřipouštíme, za co vše jim vděčíme. Tajuplný odraz vědomí osudové vazby mezi námi a nimi ovšem nepomíjejí dávnými předky snované pověsti a báje. Většina z vás si asi v tuto chvíli vzpomene na Filemona a Baucidu, mně ale na mysli vytanul příběh jiný, mající svůj původ v Lotyšsku. Antologii lotyšské poezie 19. a 20. století nazvanou Les duší uvádí významný český baltista Radegast Parolek předmluvou, v níž vysvětluje volbu názvu této útlé publikace:

"Podle prastaré lotyšské pověsti v jednom lese na neznámém místě rostl začarovaný strom. Kdo se ho dotkl, sám se proměnil v keř nebo strom. Ze šedovlasých stařenek se stávaly smutné stříbrobílé břízy, z mladých děvčat rozkvetlé střemchy a zbloudilý král tu navždy zůstal jako obrovský rozložitý dub. Tak se les lidských duší poznenáhlu rozrůstal. Nějaký pasáček tu přišel o maminku. Proměnila se mu v planou lesní jabloň. V letním parnu, když pasáček ve stínu lesa pásl vepře a pískal si na píšťaličku, zaslechl, co si stromy povídaly, pochytil mnoho moudrého a pěkného, co potom vložil do svých písní."

(Les duší: Antologie lotyšské poezie 19. a 20. století. Praha: Bohemika, 2001, s. 3)

Za existencí mnoha událostí stojí náhody. Celý řetězec takových náhod se nedávno přihodil i Fryštáku. V následujících řádcích se o něj s Vámi podělím.

Bylo to 12. srpna, když mi přišel e-mail od kamaráda Františka Eliáše, který pracuje pro brněnskou Nadaci Partnerství, jež pomáhá lidem ponechat bránu mezi sebou a přírodou nezavřenou. Byl určen těm, kdo se chystali na podzim sázet stromky, a nabízel jim možnost podílet se na případném rekordu v této činnosti. Zaujalo mě to a o nějaký ten pátek později jsem se zeptal vedoucího naší knihovny Pavla Nášela, jestli bychom se nezapojili. Místo se nabízelo samo - trojsoší Návraty působilo až příliš opuštěně... Téma rozhovoru přenesl pan vedoucí na radnici k Lubomíru Doleželovi, našemu starostovi. Schůzka přinesla skvělou zvěst - zajistíme-li profesionální návrh výsadby, město na ni poskytne finanční prostředky! Komu zavolat o radu? Okamžitě mě napadla stromová spřízněnka Iva Fišrová. Doporučila mi fryštáckého zahradního architekta Václava Krátkého. Zkusil jsem jej kontaktovat. Přes velké pracovní zaneprázdnění zpracoval návrh výsadby i cenovou kalkulaci. Nezištně. V knihovně se v ty dny objevila Lenka Plšková. Požádal jsem ji, zda by se s klubem maminek chtěla připojit, a nabídnout tak dětem výtvarné aktivity, které myslí na stromy. Nerozmýšlela se, souhlasila. Stalo se to snad téhož dne, tedy 20. října, kdy jsem nás přihlásil. Následující úterý (25.) pak už jen zbývalo navštívit místo, kam budou stromky a keřík patřit. Vydali jsme se tam s autorem návrhu a Miloslavem Kasalou, vedoucím odboru správy městského majetku, a za chvíli už rozmístění našlo cestu z papíru na pozemek. Mikoláš, Freya i Andrýsek se mohli poprvé setkat s představou svých listnatých protějšků! Pak už jen čtvrteční dopoledne: Pánové z technických služeb přivážejí naše hrdiny - třešničku vysazují na dvoře Domu Ignáce Stuchlého, do jehož jedné garáže ji se svolením správce domu Vladimíra Kopřivy (od kterého si pro oba dny vypůjčíme nářadí i konev) prozatím ukrýváme (její čas přijde o den později), a habr s brslenem si to už sviští k lipému trojlístku. Pánové ještě připraví děrstvo pro výsadbu a odpoledne může nadejít...

Vsuvka: Všimli jste si, kolik osob a institucí bylo do celé akce zapojeno? Ano, všichni, kdo byli dosud zmíněni (a nejen oni, uvidíte dále), si zaslouží poděkování mocné jako čistá obloha umožňující slunci zářit. Bez kohokoliv z nich by akce vůbec neproběhla, nebo by se její podoba alespoň velmi výrazně lišila od skutečnosti. Děkuji vám, dámy a pánové, z plna nitra!

Velké sázení

27. října, chvíli před 16. hodinou:

Habří mládenec na nás čeká vleže mezi sochami, kousek vedle věžní hodiny nedočkavě vyhlíží také mládě brslena (ta životná koncovka jde lépe dohromady s "mládětem", snad Vás to, milí přátelé, nepohorší :-) Na místě jsou s panem vedoucím a mnou zpočátku přítomni dva pánové, v sousedství jejichž domů stromky porostou. Lapáme minulost místa, ale i jeho současnost a budoucnost. Záhy přichází Miroslava Končáková se svými vnoučky, Samuelkem a Maxmiliánkem, jejichž přítomnost bude mít pro oba dny sázení velký význam. Brzy nato vítáme Jitku Bělákovou, další z blízkých. A poté těch, kdo se stromky slaví jejich milou přítomnost, přibývá (Stanislav Novotný-Kinský, tvůrce Návratů, P. Miroslav Dibelka, náš dvoudenní svědek, Lenka Plšková s Evičkou, Honzíkem a Pavlíkem, Miloslav Kasala s dětmi, Jiří Sadila, inspirativní bratr v stromotriku, Vlasta Ticháčková, Majk Končák, Věrka Kafková)... Stanislav Novotný a Miloslav Kasala se chápou nářadí a zprostorňují habrovi jeho pokojíček. Společnými silami odnímáme (takto to zní lépe než skutečnost, bylo nutno použít krapet násilí) přerostlý květináč a jímáme se vsazovat. Pája se Samim ještě napovídají, kam mají které (zatím ještě útlé) větve směřovat, a ke slovu se dostává hlína, dusání, voda, hlína, krmivo pro stromky, hlína, voda...

Vsunutá slova: Možná Vám nepřipadá, že je třeba se zastavit u chvíle, kdy kluci odsouhlasili směr větviček. Dovolím si na výjimečnost oné chvíle poukázat: I o sedmdesát let později tak budou moci cítit, že ten někdejší stromek, později (pevně věřím, že) ztepilý strom je s nimi spjat více než mnohý jiný. Bude to tak trochu jejich příbuzný...

V podání Pavla Nášela, v tuto chvíli nejen v roli vedoucího knihovny, ale také zastupitele města, se dozvídáme o záměru Nadace Partnerství a Agentury Dobrý den dosáhnout rekordu a kluci nafukují tři balonky. Zadýchání, které tato činnost způsobuje, nám naznačuje, jak těžce by se nám bez listnatých či jehličnatých souputníků dýchalo, a zároveň ti létavci stejně jako stromy odkazují k něčemu dalšímu - bez nich bychom přece ztratili krásný důvod pohlížet nahoru, do nebe...

Sedmnáctá hodina na dohled, Návraty čekají na sváteční, o den pozdější návrat. V klubu maminek je Lenkou Plškovou výtečně připravená tvůrčí dílnička, jejíž pracovní název z pozvánky vybízel ke hraní se stromy. A mohu říci (napsati), že nikterak neklamal. Listnatce nasáváme nejen prostřednictvím lupení či lupeníčka, ale také kůry a plodů. Celistvý odraz pak dokonale využívají přítomné děti. Nadšené ve hře i tvorbě. Mám ohromnou radost, když se ve svém (pokročilém :-) věku od Samíka dozvídám, že frotáž není nezbytné provádět pouze tuhou - pastely jí tedy vskutku sluší! ... Nebeské lampě už stahují knot a první den končí. Naplněný den.

Malé sázení

října 28., 16. je tu sobí dup:

Třešnička čeká v balu jištěném pletivem. Nejenom víc hlav, ale i rukou si ví rady. Místo rozkvétá lidmi. Je tu Anička Zapletalová, Petra Chromčáková s dceruškou, František Odstrčil, Miroslav Dibelka, manželé Šímovi, kluci Končákovi s dědečkem a babičkou, Jitka Běláková, Hanka Šimková s psím doprovodem a k obrovskému překvapení dorazili také Věrka a František Eliášovi! Ideový pachatel se vrací na místo činu :-)

Drátěné mříže brzy neodolávají odhodlání osvoboditelů a třešnička se konečně ve svém může volně nadechnout. Malá Peťka se sice zalekne velkého úkolu, jehož se zhostí Samík, totiž určení, kam mají nahlížet větve, ale přišla s maminkou stromek přivítat... Ještě nějaký čas po výsadbě přemítám, proč Samu zvolil větve směřující k habru, ale pak mi to dochází. Filemon a Baucis! Ještě že se máme od koho učit...

Stromek zasazený, nakrmený a napojený společnými silami si v své jamce lebedí, s tolerantním úsměvem si vyslechne pár slov na adresu Rekordu a pak už přichází chvíle soutěžní listové bojovky. Naši milí spolusázeči se stávají členy čtveřic (vyjma dvojici pánů Odstrčila a Dibelky) a vydávají se hledat čtverku listů, jejichž obrázky mají na kartě. Vědí, že na to mají 15 minut a 15 vteřin a že vše se odehrává v blízkém okolí. Vítězem se má stát každý, kdo listy z obrázku správně pojmenuje a najde jejich skutečné kamarády. Není tedy nutno spěchat. Ani nestačím třiatřicetkrát mrknout a už ke mně utíká Samu! Jejich skupinka to dokázala! Vše je v pořádku, dokonce se nenechají zmást zažitým pojmenováním kaštan a neomylně přicházejí s jírovcem. Jsou to holt šikulky! Stejně jako všichni ostatní. Všichni soutěžící to zvládli! (A nebylo to zcela jednoduché - převislý buk by mohl vyprávět) Jako odměnu si za listovou bojovku každá skupinka vysluhuje - tramtadadá! - ne Fryštácké listy, ale poslední číslo časopisu Čtyřlístek! Dobropřeji!

Jsme zase na místě. Zbývá popřát. Aby se stromky měly čile k světu, rozsvěcely Potoky... Přidává se k nám Jitka Červenková a Lamis Jabrová. Každý bereme do rukou bublifuk a s vydechnutou bublinou něco v duchu stromkům přejeme. Pro mě jde o jednu z nejsilnějších chvil obou dní... Paní Končáková ještě váže kolem habříkova krku pro souznějící zahřátí červenou čínskou šálku přání.

Koncert (Kašle miminka). Honem uklidit nářadí a kvapem do knihovny. Návštěvníci usedají na židle, křesílka i štokrlátka a po chvíli zhasínáme nervózní zářivky. Dáváme prostor svíčkám. Hlavní lampou je nám dýňová svítilna, úterní dárek od dětí z družinky. Hrajeme a pějeme. A tak lapám kolem letící radost z toho, že kluci, Ondra Svačina a Kája Zlámalík, s hraním svolili a že zase spolu kašleme... Přítomní mohli přispět na školné Davida Raje, adoptovánka občanského sdružení Z kola ven, zcela dle své libovůle. Po skončení koncertu mu věnovali 240 korun, které nato předávám předsedkyni o. s. Hance Šimkové. Ruka podaná stromkům i lidem... Kéž bychom tak mohli žít každý den, každou vteřinu...

Úkonem, jímž se Sázení v Rekordu vsazené uzavře, je vyplnění čestného prohlášení. Jako byrokraticky nepříhodná osoba se toho zhošťuji s velkou měrou sebezapření (grrrr). Papír ale konečně dostává dostatečné množství písmenkových kalorií, a mohu s ním tedy utíkat za Mirkem Dibelkou, fryštáckým farářem, který byl ochotný stvrdit vše razítkem a svým podpisem. S úsměvem tak činí a my máme ve svém snažení vymalováno. E-mailem odesílám prohlášení i pár fotografií dámám z Nadace Partnerství a potom nás čeká už jen příjemné posezení v občerstvovně.

Děkuji za blízkost, jakou jsme sobě i stromkům (a keříku :-) projevili.

Honza

P. S. Dovolím se podělit o milou citaci z e-mailu (z 3. listopadu; od Lenky Vodičkové z NaP) určeného všem účastníkům Rekordu, tedy i nám všem, kdo jsme se jakkoliv na fryštáckých sázeních podíleli:

Milí stromoví přátelé,

HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, REKORD PADL!! SPOLEČNÝMI SILAMI JSTE VYSADILI 6 910 STROMŮ NA VÍCE NEŽ 200 MÍSTECH NAŠÍ KRÁSNÉ ZEMĚ. DOHROMADY VÁS SÁZELO 3 892. GRATULUJEME A DĚKUJEME!!!

P. P. S. V příštím roce bychom v sázení rádi pokračovali. Pokusíme se na ně vydělat. Těšíme se na Vás - bude-li nás víc, nebudeme se bát... A jestliže se Rekord uděje i za rok, vězte, že se do něj může zapojit kdokoliv - třeba i ten, kdo sází na své zahradě!

Foto: Jitka Běláková, Miroslava Končáková, Lenka Plšková, František Eliáš, Jan Krčma, Pavel Nášel