Noční svatojánské bdění

Necelé dvě hodiny po aukci si místo klimbání postupně se proměňujícího v hluboký spánek naše knihovna promnula oči a tajemně se usmála. Čekalo ji totiž Noční svatojánské bdění, jeho náplň pro mnohé (zčásti i pro organizátory) zůstávala neznámá. Co jsme my domorodí věděli dopředu? Kupříkladu to, že nebudeme svítit zářivkami, ale utlumíme tempo dne čajovými svíčkami. Také jsme si byli jisti tvarohovou pomazánkou s česnekem a mandarinkami. A těšili se na dva body programu - vinylové desky a hraní se světlem...

V pozadí možná vyvstávají slova, která by mohla vymezit, s čím Bdění kromě jiného hodlalo přijít: za drahná léta ale zplaněla natolik, že získala rozměr klišé. Označení "den otevřených dveří" i přes proměnu v noc takového rázu nemohlo popsat jedinečnost chvil, jež nás čekaly.

Prvním hostem byla paní Zdeňka Machačková - dáma, jejíž poutavé vyprávění se vinulo celou nocí a které ani notně pokročilá hodina závěru neubrala na energii a chuti sdílet se. A pak přicházeli další: paní Jitka Běláková, Jíra Sadila, Dáša Moravcová, Jenda Görig, ale i dva poněkud záhadní hosté odjinud, posléze pánové Česlav Zapletal a František Odstrčil, Světla a Hanka s Romanem.

Vždy, když odbíjela celá (tento stav nám vymezovaly přes své mlčení nástěnné hodiny u dvěří), chopil se slova znějícího mnoha hlasy gramofon. Barvy volil mezi deskami skvělé edice Klub přátel poezie. Jednou k nám promlouval hlasem Nezvalovým, jindy Adamírovým či Lukavského. My seděli a vpíjeli se dovnitř vyřčeného. A mezi těmito hranicemi zjišťovali, co si od tohoto setkání slibovat. A tak se vyprávělo o kouzlech svatojánské noci (ač ta skutečná se odehrála noc předchozí), odkrývání pokladů, moci tehdy kvetoucího kapradí a v ní trhaných bylin. O dětství, pro nějž není rozhodující, odvíjí-li se dnes nebo před desítkami let, o knihách...

A zněla také hudba. Od té ukryté za vlnami času (R. A. Dvorský, Slunečnice Inky Zemánkové) až po takovou, již máte na dosah za několika závěsy nedávna (U2). Právě její volba představovala navazující korálkové předěly řetězce asociací vyplývajících z průběhu noci.

Po desáté jsme si navíc zkusili sestavit několik světelných obrazů - vzbuzujících (třebaže u někoho neprožité) vzpomínky na moc svatojánských ohňů.

Půlnoční přípitek nijak nenarušil plynutí akce, jen se jednolitá slova vydala vícery směry, tajemní se odtajnili... A tak jsme spolu setrvali v bezčasém spříznění, než zazvonil zvonec a...

Mohli jste navštívit v noci z 24. na 25. června, od 20.20 do 02.22.

Foto: Jenda Görig